Pohŕdanie

Místo komentáře malá vzpomínka. Pohrdání jsem viděla za hluboké totality v klubovém kině. Ve filmu je scéna, kde Michel Piccoli vyčítá své ženě BB, že mluví sprostě, a argumentuje, že se to k ní nehodí. BB mu odporuje - proč by se to ke mně nehodilo, koukej, jak se to ke mně hodí - a spustí pomalu a důrazně jedno sprosté slovo za druhým. Komunistický cenzor měl velkou péči, aby neutrpěl náš jemnocit, a po celou dobu, kdy BB pronáší inkriminovaná slova, měly titulky pauzu. Protože moje francouzská slovní zásoba se v této oblasti omezuje na "merde" a "bordel", musela jsem si počkat až na vydání v Levných knihách. (03.11.2006)

Banální milostná zápletka soustředěně zveličená osobitými prostředky tak, jak by se to nepovedlo žádnému Hollywoodu. Táhlé pomalé záběry (až stereotypní vertikální jízdy, zdůrazňující plochost obrazu), minimalizace střihu, zasněné monology narušující chronologické vztahy a především jediný hudební motiv podbarvující různorodé scény jako jediný vnáší do ledově chladného snímku přehršel emocí, což může působit až ironicky vzhledem k žánrovým konvencím. Banálnost snímku je sice uměle prohlubována konstruovanými úvahami o pravdě Oddyseova vztahu k Penelopě, jejímž prostředníkem je satiricky laděná situace natáčení, ovšem celek působí tak kompaktně a podmanivě, že si mě získal už od prvních minut. Zde Godard paradoxně dokázal, že pohltit lze i konstantním narušováním klasického kánonu, čímž mě výjimečně získal na svoji stranu. (28.03.2011)

Zlaté časy, kdy Godardovy filmy měly příběh nebo něco jako příběh a nebyly jen sledem nahodilých myšlenek (z téhle "nové Godardovy vlny" se podle mě povedl jenom Socialismus, a to ještě částečně a určitě ten film zaujme málokoho). Na těch je právě znát, že dokáží nějak víc zaujmout. Pohrdání rozhodně není špatný film a prvních 20 minut mi přišlo naprosto geniálních. Bohužel pak mé nadšení uvadlo a začal jsem se nudit, jenže i tak to nebylo tak ubíjející, jako u Pěstuj si pravačku. A i když ten děj je celkem jednoduchý (zase pořád lepší, než žádný, že ano) a prostřední část nesmyslně utahaná, pořád ten film má něco do sebe. Nejvíc z něj ale vyčnívá naprosto dokonalá kamera. Tohle je totiž zase jeden z těch filmů, kde jsem si většinu záběrů patřičně užil. A líbilo se mi i to, jak Godard vyřešil úvodní titulky. Každopádně žádná velká sláva to není a Godard má i lepší filmy (třeba Alphaville nebo Žena je žena). 3* (17.06.2020)

Predsa len som našiel jedno plus. Tklivé tóny ústrednej melódie, ktorú môžem kľudne označiť za jednu z najsmutnejších vo filmovej histórii. Smutný je ale aj pohľad na film. Po zaujímavom začiatku, pri ktorom som očakával môj obľúbený žáner ,,film o filme,, sa to zhrútilo v nudný zlepenec akejsi mužoženskej drámy, plnej kecov o ničom. Godard ma zatiaľ ešte neoslnil. (05.09.2017)

Při sledování tohoto zvláštního snímku se mi bezděčně vybavil jiný příběh, který jsem někde četla: obyčejný člověk si koupil krásného exotického ptáčka. Dal za něj všechny peníze a byl hrdý, že ho má. A za nic na světě by si nepřipustil, že mnohem víc by se k němu hodil obyčejný kanárek… Ale myslím, že by se to dalo vyprávět i jiným způsobem. (11.04.2012)