Pohŕdanie

Při sledování tohoto zvláštního snímku se mi bezděčně vybavil jiný příběh, který jsem někde četla: obyčejný člověk si koupil krásného exotického ptáčka. Dal za něj všechny peníze a byl hrdý, že ho má. A za nic na světě by si nepřipustil, že mnohem víc by se k němu hodil obyčejný kanárek… Ale myslím, že by se to dalo vyprávět i jiným způsobem. (11.04.2012)

"Pohrdám tebou a proto tě už nemiluju." To je smutné, ale na Brigitte Bardot je přitom opravdu nádherný pohled. Ovšem poněkud horší je to s tím neustálým překládáním, protože to hodně zdržuje, když producent Jeremy mluví anglicky, režisér Lang německy, manželé Javalovi francouzsky a do toho asistentka Francesca občas cosi plácne italsky. Ty věčné překlady zkrátka vytvořily příliš místa pro nudu a tu si jinak celkem zajímavé novodobé pojetí příběhu Odyssea a Penelopy určitě nezasloužilo. (12.08.2016)

Tři a půl, film je velmi zajímavý a bolestný, zajímavě natočený (i když se jedná o dost netradičního Godarda, nějak takhle by to asi vypadalo, kdyby se rozhodl točit "žánrové filmy") i když předvídatelný a místy laciný až nudný(dlouhá scéna v bytě je zbytečně dlouhá a místy se jen plácá od ničeho nikam)... navíc mě strašně vadily ty záběry na zadek BB (ano, má ho hezký, ale celkově mi to do filmu prostě vůbec nesedělo a spíš vadilo), i když si Godard i z toho udělal v jedné scéně legraci (Lang: V normálním životě by se před vámi žádná žena nevslíkla, ale řekněte jí, že bude u filmu a hned vám ukáže zadek)... (19.04.2007)

Kríza vzťahu a bytia na pozadí filmovej produkcie. Jack Palance ako arogantný americký producent, Michel Piccoli ako ambiciózny divadelný scenárista, Brigitte Bardot ako jeho neukotvená, rozmarná manželka a malá rolička (pre môjho obľúbeného kráľa filmu noir) Fritza Langa, ktorý tu hrá sám seba. Jediný hudobný motív a dialógy "z odnikadiaľ nikam" boli pohladením mojej duše. Kamerovo a strihovo tiež parádne. S veľkou filmárskou ľahkosťou urobený film. (20.01.2021)

Tohohle pána mám radši, když se formálně urve ze řetězu úplně a ne jen takhle napůl. Zvlášť když je příběhový, myšlenkový i psychologický náboj filmu úplně minimální. Něco z godardovské atmosféry, na kterou jsem se těšil, tam bylo, ale jinak jsem vlastně dost zklamaný. Ve své době možná táhla otevřeně propíraná erotická stránka vztahu hlavních postav a Bardotčin nahatý zadek, ale to už je dávno – co bylo tenkrát provokativní, je dneska krotce samozřejmé. Už se těším, až najdu čas zaběhnout do trafiky a po letech zase uvidím Alphaville. (25.09.2010)