Samurajové útočí

Nebylo to tak špatné jako podle ČSFD vypadá, ale to už jsem zvyklý že se s hodnocením tady občas neshodnu. Zkrátka námořní pěchota vyráží dobýt nějakou díru ve válce s Japonskem. Režisér nastřelí zhruba tucet posta a já oceňuji, že se je snaží představit ve flashbacích. První půlka, která se snaží o velkolepou invazi je docela slabá, protože tu velkolepost kazí přehršel dokumentárních záběrů a nic moc davové scény. V druhé půlce kdy máme malou jednotku, která se snaží vypátrat odpaliště raket už je to jiné kafe. Charaktery se projevují, občas někdo umře, celá jednotka čelá neustálému bombardování i úvahám o nesmyslnosti toho všeho umírání, objevuje se i pohled na druhou japonskou stranu. Je to trošku ve stylu staršího kousku Na západní frontě klidu, samozřejmě propagace US army na konci vítězí, ale přinejmenším ta druhá půlka je výborná. Herecky mě zaujal hlavně Widmark, většinou hrající záporáky, tady ve skvělé roli profesora, který se stává unaveným velitelem a hroutí se ze smrti svých nejbližších. Válečný film roku 1950. (28.03.2018)

Takový docela tradiční válečný film, alespoň na první pohled, ale nakonec se ukázalo, že je tu celkem dobrá psychologie postav, alespoň v některých částech. Není to moc kontroverzní, není to odsuzující, je to jen docela dobře akční a v zákopech se děje i více než jen boj na život a na smrt. Ty staré technicolorové barvy mě zase dostaly. (30.11.2016)

Velká škoda, že prakticky celá první půle nedává režii prostor téměř k ničemu. Zdrcující počet zakomponovaných dokumentárních záběrů překračuje únosnou mez i na dobové poměry a rozbíjí vyprávěcí rovinu stejně, jako otravné retrospektivní pohledy na civilní život několika hlavních představitelů všech vyznání a sociálních úrovní /mentor učitel, rebel, outsider/. Všudypřítomný patos se dá, vzhledem k roku výroby, jen těžko kritizovat, stejně jako nadměrné používání zadní projekce. Škoda všech lichých pokusů o nějaké panoramatické orgie, protože právě tyto pasáže odvádějí pozornost od základní dobrodružné linie, která je bohužel naopak „obdarována“ hysterickými hereckými výkony, ale i přes tuto negativní položku se u ní divák baví mnohem více. Chabý závěr je po předcházejícím slibně rozjetém ději nemilým překvapením, stejně jako absence hudby, protože ústředním motivem to opravdu hasne. (29.05.2005)

Moc pěkný,klasický, válečný film s dobře zpracovanými bitvami, poutavým dějem, sympatickými postavami a vojenskou technikou. Poměrně mě potěšila i epizoda s japonským důstojníkem a lekci o japonském Bušidu. Ten film není vůbec tak špatný, jak se podle ČSFD může na první pohled zdát, ale Lewis Milestone svoje nesrmtelné dílo http://www.csfd.cz/film/77143-na-zapadni-fronte-klid/ ani náhodou nepřekonal- (21.04.2013)

Klasický válečný snímek, jenž potěší především svou čerstvostí, která vynikne samozřejmě díky době natočení tohoto filmu. Tehdy byla válka ještě dost živá, a proto nebylo potřeba za vlastenectví skrývat žádné "vedlejší" finanční záměry, jak se tomu pohříchu děje nyní. Film se dá nejspíše zařadit mezi ty vážně bojovné, ale téma japonských zajatců ho posouvá mezi malinko filosofičtější sortiment válečného filmařského průmyslu. Už jsme si tak zvykli na ty japonské fanatiky, že nám neuškodí trochu studené sprchy, jež nás konfrontuje i s těmi ustrašenými, ukecanými, ješitnými a přiblblými syny Země vycházejícího slunce. Celkově se film pochopitelně snaží ukázat, co museli američtí kluci zkusit, jak při tom byli stateční a šikovní apod. Všechno v trochu lehčím a populárnějším hávu. V roce 1951 prostě nebyla odvaha na kontroverze, jíž by bylo jen vynechání jisté míry patetičnosti. I samotný "velký" Kubrick si pro svůj antimilitaristický film Stezky slávy zvolil válku přece jenom "mrtvou" - tu první světovou. Jedinou, mně známou, výjimkou tak z padesátých let zůstává zatím jenom Aldrichův Útok. (29.05.2005)