Samurajové útočí

Klasický válečný snímek, jenž potěší především svou čerstvostí, která vynikne samozřejmě díky době natočení tohoto filmu. Tehdy byla válka ještě dost živá, a proto nebylo potřeba za vlastenectví skrývat žádné "vedlejší" finanční záměry, jak se tomu pohříchu děje nyní. Film se dá nejspíše zařadit mezi ty vážně bojovné, ale téma japonských zajatců ho posouvá mezi malinko filosofičtější sortiment válečného filmařského průmyslu. Už jsme si tak zvykli na ty japonské fanatiky, že nám neuškodí trochu studené sprchy, jež nás konfrontuje i s těmi ustrašenými, ukecanými, ješitnými a přiblblými syny Země vycházejícího slunce. Celkově se film pochopitelně snaží ukázat, co museli američtí kluci zkusit, jak při tom byli stateční a šikovní apod. Všechno v trochu lehčím a populárnějším hávu. V roce 1951 prostě nebyla odvaha na kontroverze, jíž by bylo jen vynechání jisté míry patetičnosti. I samotný "velký" Kubrick si pro svůj antimilitaristický film Stezky slávy zvolil válku přece jenom "mrtvou" - tu první světovou. Jedinou, mně známou, výjimkou tak z padesátých let zůstává zatím jenom Aldrichův Útok. (29.05.2005)

Nudný americký vojenský film se strašným scénářem, který je bohužel poplatný době svého vzniku. Tehdy to ale asi nešlo natočit jinak. Nabízí se nám tedy nerealistický a pokřivený obraz války. Vylodění na ostrov provází veselá vojenská hudba, která je sama o sobě v pořádku, ale k takové scéně se prostě nehodí. Vím, film vznikl v roce 1951, ale představte si třeba vylodění v Saving Private Ryan podložené takovou melodií. Snaha tvůrců udělat tento film sympatickým pro široké spektrum publika je všude patrná, proto je za celé dvě hodiny asi jen třikrát vidět krev a to ještě ve velmi skromném množství. Zajatí Japonci skryjí umístění svých raket nenápadně do konverzační věty. Seržant Johnson na to však záhy přijde a je prakticky po boji. U scény, kdy japonský zajatec říká Johnsonovi: "Vy jste nestudoval naše zápasy judo?" jsem se málem potrhal smíchy. Téměř závěrečná scéna s čtením dopisu zabitého doktora mi svou patetičností silně připomněla Bayův Pearl Harbor. Kdybych měl film hodnotit s přihlédnutím k roku výroby, tak dam asi 3 nebo 4 hvězdy a nebyl bych tak kritický, ale hodnotím filmy tak jak je vnímám, takže nemohu jinak. (29.05.2005)

Nebylo to tak špatné jako podle ČSFD vypadá, ale to už jsem zvyklý že se s hodnocením tady občas neshodnu. Zkrátka námořní pěchota vyráží dobýt nějakou díru ve válce s Japonskem. Režisér nastřelí zhruba tucet posta a já oceňuji, že se je snaží představit ve flashbacích. První půlka, která se snaží o velkolepou invazi je docela slabá, protože tu velkolepost kazí přehršel dokumentárních záběrů a nic moc davové scény. V druhé půlce kdy máme malou jednotku, která se snaží vypátrat odpaliště raket už je to jiné kafe. Charaktery se projevují, občas někdo umře, celá jednotka čelá neustálému bombardování i úvahám o nesmyslnosti toho všeho umírání, objevuje se i pohled na druhou japonskou stranu. Je to trošku ve stylu staršího kousku Na západní frontě klidu, samozřejmě propagace US army na konci vítězí, ale přinejmenším ta druhá půlka je výborná. Herecky mě zaujal hlavně Widmark, většinou hrající záporáky, tady ve skvělé roli profesora, který se stává unaveným velitelem a hroutí se ze smrti svých nejbližších. Válečný film roku 1950. (28.03.2018)

HOPE IS THE MOTHER OF ALL MEN!! WE MUST HOLD ON TO THAT BELIEF!!! Dost dobrý válečný film s plejádou výborných herců jako Widmark, Boone nebo Malden. Válečná mašinérie bere životy každou minutu filmu a divák cítí tu hrůzu a beznaděj, která se před ním odehrává. My konkrétně sledujeme 2. Marine Platoon, Company B, First Battalion, United States Marine Corps a životy jejich členů. Letmé seznámení, vylodění a nejlepší část filmu: výprava k jeskyni, kde sedí pár vystrašených Japonců. Našlo se ve filmu samo sebou pár hloupých míst, jako pohřbívání přátel, když na to nebyl čas; navíc v zákopech o pár kilometrů dál kvůli tomu umírali pod dopadajícími raketami další mariňáci. To se dá ovšem filmu z roku 1950 odpustit. COME ON, MEN! GIVE 'EM HELL!!! (03.05.2016)

V letech bezprostředně po válce vzniklo v Americe spoustu filmů s válečnou tématikou. Halls of Montezuma z roku 1950 je jeden z nich. Námořní pěchota se vylodí na ostrově a bojuje proti houževnatému nepříteli. Poté dostane jednotka pod vedením Richarda Widmarka úkol, aby zničili ukryté rakety v horách, které stále odstřelují americké vojáky. Na svoji dobu slušně natočené bojové scény kombinované s barevnými skutečnými záznamy. Plusem je také účast skutečné techniky. Děj je ale celkem slabý a poměrně pomalu ubíhá. Ale jako fanouškovi válečnývh filmů se mi to líbilo. 65%. (21.04.2010)