Panika v Needle Parku

Bezútěšné, hnusné a depresivní feťácké drama (krimi to není ani omylem, romantický už vůbec ne). Subjektivně se mi to nelíbilo, protože nesnáším fetky a koukat se na ně skoro dvě hodiny jak se potácí od ničeho k ničemu mě teda opravdu nebaví. Empatie na nule a emočně mě to naprosto minulo, maximálně smutná scéna s pejskem. Objektivně se nedá moc vytknout - Pacino ve své první hlavní roli je naprosto fantastický, stejně jako neznámá Kitty Winn. Oba, stejně jako většina vedlejších postav jsou autentičtí - euforie po dávce, absťák, třes hlavy, pofrkování, nepřítomný pohled, ztrácení se před očima, plané sny, podrazy a kurvení se za trochu dávky. Filmařsky tak reálné jako sledování feťáků u brněnského Tesca a nádraží a přesně proto se mi to pranic nelíbilo, proč fandit feťákům kteří se ani nepokusí se z toho nějak dostat? (22.12.2022)

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Bez přehnané audiovizuální stylizace směrem k realitě. Žádná hudba, výrazný okolní hluk zesílen i oproti dialogům, občas úmyslně neostré, ve vyprávění zkratkovité vynechávající zbytečné povídání a vysvětlování. Syrová realita doby, v které mohl kdokoliv spadnout kamkoliv a jen těžko se vyhrabat. Vedle atmosféry jsou úžasní i herci, bez výjimek, protože vynikající dvojice Pacino-Winn (druhý film v kariéře pro oba) je doplňována malými postavičkami, kterými bych věřil, že byli 99% času pod vlivem. I ta láska vedle té závislosti tam má své místo a svou temnější tvář. Reální, ale obyčejní lidé v neobyčejném filmu. (05.03.2011)

Velké zklamání pro mě. Jak tradičně tvrdím, feťák je mrtvý od prvního vpichu, a naprosto mě jeho denní sháňka chleba nezajímá, ani jeho příští osud. Tentokrát nemůžu přejít obsah a formu filmu, ani přes výborné herectví, natož miláčka Alfreda. Byla to nuda sledovat jednoduchou náplň života smažek, jejich stereotypní kecy o drogách, prachy, dávka, šleha, trans, absťák, furt dokola v rozličném pořadí. Když se nad tím zamyslím, aniž chci, vyšlo mi absurdní, že zde nikdo nevytuhl, nikoho nezabili, a přesto šlo o destrukci srovnatelnou svou hloubkou s válkami a katastrofami. Možná to není tak jak to vypadá, ale většina herců už je dávno pod drnem.☻Co mi vadí nejvíce, jsou záběry vpichů a blaženosti s takovým účinkem, jako by šlo o záměrné instruktážní video. Feťáci se na filmy asi moc nedívají, ale děti jako budoucí zákazníci ano. Nadaný Al dal o sobě náležitě vědět, což za rok proměnil ve své životní a jedné z největších rolí. (31.03.2012)

Onehdá nám na kalbě ve Flower City došel chlast. Když se dopila i Alpa, spiritus dilutus z lékárničky a největší mozky začaly přemýšlet, jak re-naturovat denaturák, zažili jsme si všichni krušný chvilky. Nicméně Aleš Pacička dojel na kole k benzince a tak jsme to do rána vydrželi. Nicméně po shlídnutí Needle Parku chápu, že tahle storka se asi nezfilmuje, rozhodně ne tak dobře. (05.07.2013)