Frida

Klasický životopisný filmík, tentokrát o maliarke, o ktorej som v živote nepočul. Atraktívne postredie a silné herecké obsadenie vyzdvihujú tento film u mňa nad piemer. Keby bola suchárka, určite by to bolo ovela nudnejšie. Zaujímavé, že sa pri distribúcii hovorilo o ňom ako o filme Salmy Hayek, aj ked ho nerežírovala. A aby som nezabudol, Salma je kásna, Frida nebola ani zďaleka, takže sa jednalo o malý podvod voči divákovi. Po rozbore filmu na všmu uznávam jeho kvality, ktoré som na prvý krát nepochytil a o ktorých by sa dal napísať obšírny článok. Napriek tomu to u mňa na plný počet nevytiahol. Chýbalo silnejšie emocionálne vžitie sa do filmu, napríklad takým iracionálnym spôsobom, akým sa milovali dve hlavné postavy. Skvele napísané postavy a pochopenie doby, v ktorej sa príbeh odohráva. O prepojení charakteru malieb a vizuálnej, resp. výtvarnej stránky ani nehovoriac. (29.08.2009)

Aby som pravdu povedal, pre mňa životopisné filmy poslednú dobu strácajú nejaký zmysel, pretože pri spätnom pohľade mi prídu všetci umelci na jedno kopyto a aj keď vďaka nepriazni osudu sa dokázali zapísať do duší mnohých ľudí, ich filmové osudy väčšinou balancujú medzi nechcenou emotívnosťou a plytkosťou. Podobne je to aj u tohoto filmu. Nominácia Salmy Hayek opodstatnená už len preto, že je to jedna z mála jej úloh kde dostáva toľko priestoru aby ukázala aká je skvelá herečka a rovnako aj Alfred Molina, ktorý v niektorých scénach doslova prekrýval Hayekovej výkon a svojej postave skvelo rozumel a aj ju skvelo zahral. Vedľajšie postavy majú dušu, rytmus, správny šmrnc, prednášajú skvelé repliky a všetko to pôsobí krásne celistvo a hlavne prirodzene. Miestami vtipné, miestami smutné a po čertoch ľahko natočené, ale aj napriek tomuto všetkému sa jedná o životopisný film, ktorý zachraňuje viac menej prostredie a bujné poprsie hlavnej predstaviteľky ale aby sme naozaj mohli precítiť čo nám chcela Frida Kahlo svojimi dielami povedať, alebo aké to mala naozaj ťažké , je to predsa len prvoplánová záležitosť, ktorá nám načrtne charaktery a nedovolí nám nazrieť za pomyselnú hranicu skutočnosti. Tam kde Chaplin exceloval svojou hravosťou a úprimnosťou a tam kde Walk the Line stroskotával na príliš veľkej arogancií a určitého sebaparodovania sa Frida drží niekde medzi tým. A vzhľadom na to že meno režisérky rozhodne nepredstavuje meno, kvôli ktorému by sa davy ľudí hnali do kina, je to myslím celkom úspech. Ale že by som sa k tomu filmu mal chuť vrátiť nemôžem povedať, rozhodne ale nebol zlý. (15.03.2009)

Kdysi mi jeden z bývalých spolubydlících podstrčil knihu o moderním výtvarném umění a z ní jsem poprvé zjistil, že žila nějaká Frida Kahlo. Měl jsem tenkrát oceány času a tak jsem si její tvorbu (a nejen její) alespoň zběžně prohlédl na internetu, po životopisu jsem však nešáhl. Leckterý obraz jsem si zapamatoval, leckterý si mi při sledování filmu vybavil. A musím uznat, že film ozřejmuje motivy, které se na obrazech Fridy Kahlo objevují. Dělá to dost okatě, záměrně okatě, ale budiž. Rovněž není pochyb, že život malířky byl dostatečně pestrý, aby poskytl příslušné množství dramatické látky. Já sice žiji v domnění, že zajímavý film jde natočit i o Kantovi, který se v životě nehnul z Královce, ale chápu, že existují i atraktivnější osoby. Např. taková Frida Kahlo je neuvěřitelně atraktivní, dokonce sexuálně atraktivní. Ta filmová rozhodně. Hrozně jí to sluší, je neustále sympatická, vždy citlivá, trpící, pokud chybuje, jen ona tím trpí, pokud chybuje, život a osud ji k tomu dotlačily. Jelikož životopis Fridy neznám, je samozřejmě možné, že jde o věrné a pravdivé vylíčení jejího života, spíše si však myslím, že láska autorů k jejich tématu jim lehce zaslepila oči. Nuže, Salmě Hayek to ve filmu skutečně převelice sluší, ale upřímně, je tohle věta, která by nás diváky měla napadat při sledování životopisného filmu? Líčení osobnosti malířčiny dostává další trhlinu ve scénáři. Její život je dobře sice dobře známý, dialogy z něj se však zřejmě nedochovaly. Nevadí, ty se vždycky dají dopsat. Škoda jen, že věty, které Salma Hayek pronáší, nepůsobí dojmem, že je vyřkla vzdělaná citlivá žena s vkusem, která si čte v Hegelovi, Marxovi a Schoppenhauerovi. Mnohdy jakoby byly ukradeny z nějakého romantického dramatu. Postavu Fridy to dosti zplošťuje. Zvláštěpak utrpěl "politický" rozměr její osobnosti, který nejenom, že šustí papírem, ale tlačí se do něj politická korektnost a opatrnost. Na konec komentáře výtka formální: Nemám radost z toho, že do filmu bylo protlačeno tolik hispánských herců jen proto, aby mohli mluvit anglicky s obludným, předpisovým a převýrazným přízvukem, jak nějací retardi. Vad jsem tedy vnímal dosti, naštěstí však v míře vždy dobře snesitelné. Silné ***. (11.02.2009)

"Doktore, když mi povolíte tuhle tequilu, slibuji, že na svém pohřbu pít nebudu."                                                             Úžasný výběr hlavních představitelů. Fridu Kahlo jsem předtím neznala, ale její dílo mne uchvátilo. Velice zdařilé byly pasáže s oživlými obrazy. Strahující příběh jedné temperamentní ženy. (08.09.2014)

Salma Hayek ako Frida bola neskutočná. Absolútne dokonale dokázala na plátno (a teraz mám na mysli to filmové) preniesť charakter tejto magicky silnej ženy zahalenej do kvetín a všetkých farieb sveta. Frida bola stelesnením umelkyne, bojovníčky, symbolom feminizmu. Od detstva zažívala fyzickú a psychickú bolesť, napriek tomu ju väčšinu života zvládala s veľkou noblesou. Úprimne, nemám rada životopisné filmy, pretože máloktoré dokážu tak poctivo zachytiť povahu a emócie daného človeka, no to nie je prípad Fridy. Krásne kostýmy, hudba, práva mexická živelnosť a oproti tomu znepokojivé snové zábery, ktoré táto umelkyňa vždy pretavila do nezabudnuteľných surrealistických obrazov. Veľmi vydarené dielo. (08.03.2018)