Parížska maitressa

Film naprosto odlišný od ostatní tvorby Chaplina. Avšak nejen žánrově, ale i tím, že se zde sám Chaplin téměř neobjeví. I přesto se jedná o film velmi kvalitní, takže je škoda, že je tak málo znám. Adolphe Menjou a Henry Bergman ve svých rolích přímo září. Celý film je doprovázen nádhernou hudbou Charlese Chaplina. 9/10 (06.01.2008)

Velmi dobry snimek o nestastne lasce, i pres nemy film ma slusny pribeh. Zdarile herecke vykony, nejlepsi byl Adolphe Menjou v roli prachace, sympatak od pohledu, takhle si predstavuji idealniho aristokrata:-). A pak Jeanova matka (Lydia Knott, skoda, ze nema na CSFD svuj profil), z te misty mrazilo. Chaplinova rezie je taky pusobiva a Dama z Parize nabizi nekolik zajimave natocenych momentu. Krasna je i hudba, ktera provazi cely pribeh. Chaplin byl neuveritelne vsestranny umelec a nepochybuji o tom, ze by se dokazal prosadit i v dnesni dobe... (27.09.2014)

Ach ´´ťažký´´ to život zlatokopky. Charles Chaplin pomerne dobre vystihol život tejto úbohej odrody ženy. Je však ešte nádej pre vzornejší život? Žeby skutočná láska? Alebo jej strata? Chaplin síce vo výsostne dramatických vodách, ale predsa len v niektorých scénach prenikne na povrch to, v čom bol vlastne najlepší. (11.09.2012)

Dáma z Paříže je můj třetí Chaplinův němý film. Líbily se mi všechny, ale Dáma z Paříže asi nejvíce. Nevím ani proč, ale tohle melodrama mě dostalo. Příběh se mi líbil, film mě během celého dívání bavil a byla jsem nucena sledovat osudy postav jako přikovaná. Je to zase jiný styl Chaplinova filmu, žádná groteska, dokonce se v něm Chaplin ani neobjeví, což mi zpočátku připadalo zvláštní, ale když se nad tím teď tak zamýšlím, ani mi to ve výsledku nevadilo. Musím také ještě ocenit Chaplinovu hudbu. (15.06.2013)

Nezaslouženě opomíjené výlučně autorské, nikoliv herecké Chaplinovo dílo nepatří k vrcholům tvorby proslulého anglického komika, ale také má víc než hodně daleko k jeho průměru. Příběh, jakkoliv klišovitě může působit, je na nadprůměru své doby a totéž lze říci i o úrovni jeho zpracování. To, co známe odjinud, smutek, nostalgii, cit, místy přerůstající do sentimentu, tu najdeme v hojné míře. Milostná tragédie, partnerské nedorozumění, zaviněné shodou náhod a následkem z toho vzniklého oddálení, není nepravděpodobná. Jakoby Chaplinovu ruku, - evropskou, ne americkou ruku - vedli Maupassant se Zolou. Vedli jistě, určitě, šťastně. Především divácky šťastně. Nejen tehdy, ale i dnes. (26.07.2010)