Réžia:
Bob RafelsonScenár:
Carole EastmanKamera:
László KovácsHrajú:
Jack Nicholson, Karen Black, Billy Green Bush, Fannie Flagg, Lois Smith, Sally Struthers, Susan Anspach, John P. Ryan, Ralph Waite, Toni Basil (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V popředí příběhu je Robert Eroica Dupea, jenž hodil za hlavu svoji velmi slibnou kariéru koncertního pianisty a pracuje jako pomocný dělník na naftových vrtech v Kalifornii. Žije "na hromádce" s Rayette, která pracuje jako číšnice v bistru. Když Robert uslyší od sestry, že otec je těžce nemocný, vydává se domů, aby jej navštívil, a Rayette vezme s sebou. Tam je Robert znovu konfrontován s bohatstvím a životním stylem své kulturní rodiny, které se na čas zcela zřekl...Působivost a nezvyklost snímku je namíchána již ve scénáři, na něm spolupracovala Carole Eastmanová společně s Bobem Rafelsonem. Napsali silný příběh o hledání identity, s řadou komických i tragických momentů, jenž překvapil charakterově rozporuplnými hrdiny a nekonvenčními dialogy. Při realizaci za kamerou stál tvůrce maďarského původu László Kovács, jenž rovněž nasnímal Bezstarostnou jízdu, a stal se jedním z nejlepších kameramanů své doby. Ten vytvořil místy až surrealistické obrazy naftových polí či "tichem všepohlcující" krajinu v okolí rodinného domu Dupeových. Malé životní etudy sice nakonec ze čtyř nominaci nezískaly ani jednoho Oscara, Jack Nicholson jako Robert Dupea tu ale potvrdil skutečně výjimečné herecké chameleonské" schopnosti i to, že je filmová hvězda první velikosti. K silným, nezapomenutelným momentům snímku patří například dokonalou absurditou nabitá scéna kuřecího salátu", který si objednává Robert u neochotné číšnice v restauraci, stejně jako jeho smutkem a melancholií prodchnuté bravurní "pianové sólo" na jedoucím náklaďáku mezi auty na přeplněné silnici (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (85)
V pražských kinech se promítal od 17.1.1974 (Tatra) ()
Příjemný slušný film, kterému bohužel něco málo chybí, aby byl ještě lepší. Každopádně je to hodně ze života. 70% a 3*, 12.6.2013. ()
Keď je niekto prostý až tak, že si to neuvedomuje, je to šťastie, ale keď niekto svoju jednoduchosť o kúsok presahuje a uvedomuje si to, je to šlamastika. To ma vždy napadlo, keď ju otvorila Rayette. ()
Film s pomalým dějem, ale nudit se divák nezačne, na rozdíl od spousty "rychlých" a smrtelně nudných bijáků. Otázkou je, jaké by to bylo bez Nicholsona, ale na to se konkonců nehraje. Skvělá je kamera - scéna, kde hlavní hrdina hraje na piáno a kamera pomalu švenkuje přes celý pokoj nemá chybu. ()
Vcelku nudná dráma s klasickým Nicholsonom a zopár zaujímavými scénami. 3* (5/10) ()
Reklama