Malé životné etudy

Takový milý malý snímek ze života. Má krásnou kameru a Nicholson je fajn. Problém je však v tom, že když jsem ho dokoukal, moje první věta zněla: ,,A co jako?" Jack Nicholson hraje veskrze nesympatickou postavu, s níž je složité soucítit - arogatního násilníka, co se potácí životem, dělá práci, co ho nebaví a chodí s holkou, co nemiluje, tak se nakonec na všechno vykašle. A to je asi tak všechno, jen roztažené do 90 minut a obohacené o různé samoúčelně působící postavičky (dívka, co nenávidí špínu). Deštivé odpoledne vám tento film nezkazí, ale není to snímek, co musíte vidět, než umřete.. (31.05.2013)

Strašné. Z mnoha výtek zmíním dvě, které se vzájemně katalyzují - za prvé bizarně napsané postavy (doslova každá ženská v tomto filmu je zralá na výlet do psychiatrického ústavu), za druhé pak nesnesitelně přehrávající herci. Nicholsona jsem si nikdy nevážil, protože jsem ho považoval za neherce, který se celou kariéru svezl na tom, že ho režiséři vždy obsazovali do rolí sebe sama (tedy hrubiánského děvkaře). Tady je to asi poprvé, kdy jsem ho viděl přijmout nějakou výzvu a zahrát nějaké emoce. Dávám tedy dvě hvězdy za dvě minuty závěrečného rozhovoru (tedy spíš monologu) s otcem, jinak bída, bahno, přízemní mrazíky. (06.08.2012)

Důkaz, že Jack Nicholson byl ďábel už v roce 1970, kdy ho svět Hollywoodu začal teprve objevovat. Malé životní etudy jsou film poměrně o ničem. Nejhorší je to opravdu v momentě, kdy Jack přijede za otcem. V tu ránu se rozjíždí absolutní herecká nuda a tam Jack lehce stagnuje. Nicméně cesta do práce, kde Jack místo auta skončí na korbě náklaďáku hrající na piáno a objednávka topinky v restauraci jsou scény, na které v jeho podání rozhodně nikdy nezapomenu. Nářez. Jack byl herecký šílenec už v době, kdy to po něm nikdo nijak zvlášť nechtěl…a už kvůli němu stojí za to tenhle film vidět. (15.01.2019)

Snímek má za mě, překvapivou hloubku. Kde hlavní hrdina navenek, toho moc neřeší, ale uvnitř to vře k jasnému výbuchu. Je si vědom svého života a přestože ví, že mu utíká skrz prsty, jakoby se ho bál pevněji uchopit. Herci co mají charisma, to mají samozřejmě lehčí, že z nich člověk nemůže spustit oči i když se nic neděje, ale tady v tomto vážném snímku se Nicholson mohl opřít o svůj nezaměnitelný styl. Já byl spokojený. (11.06.2023)

Ač je v centru pozornosti tradičně delikátní Nicholson, který se potácí životem s mrzutostí a potlačovaným sarkasmem mně často vlastními, Bob Rafelson svou univerzální režijní snahou dokazuje, že z hovna se bič uplést povede jen zřídka. A tenhle plytký dobový příběh o hledání sebe sama toho je bohužel, navzdory pár vydařeným scénám a dobře cílenému humoru, příkladným důkazem. 60% (10.03.2020)