Malé životné etudy

Strašné. Z mnoha výtek zmíním dvě, které se vzájemně katalyzují - za prvé bizarně napsané postavy (doslova každá ženská v tomto filmu je zralá na výlet do psychiatrického ústavu), za druhé pak nesnesitelně přehrávající herci. Nicholsona jsem si nikdy nevážil, protože jsem ho považoval za neherce, který se celou kariéru svezl na tom, že ho režiséři vždy obsazovali do rolí sebe sama (tedy hrubiánského děvkaře). Tady je to asi poprvé, kdy jsem ho viděl přijmout nějakou výzvu a zahrát nějaké emoce. Dávám tedy dvě hvězdy za dvě minuty závěrečného rozhovoru (tedy spíš monologu) s otcem, jinak bída, bahno, přízemní mrazíky. (06.08.2012)

Malé konvenční etudy.¬         Poznámka: Toto opoznámkování je zamýšleno jako podání vysvětlení k filmu, a proto je vhodné čísti je až po jeho shlédnutí v případě, že se divák nedobral vysvětlení vlastního.¬                 Konvenční život může býti vlastně docela hezký a šťastný: dítě se narodí, je očkováno, navštěvuje mateřskou, pak základní školu, po vyučení nebo vyšších školách přijme někde zaměstnání, po čase se ožení či vdá, přijdou děti, denní starosti, možná nějaká bokovka, starobní důchod a radost z vnoučat, při troše štěstí nenápadná sešlost a milosrdná smrt. Smysl života není hledán, a nebo se hledání zúží na občasné letmé úvahy a letmá povzdechnutí, jakže ten život utíká, neboť pro takové hledání není v běžném životě času a místa pro důležitější věci, souvisící s běžným chodem života. Má-li člověk štěstí, přežije i některou tu světovou, obohatí se víc než ostatní, aby tak svým dětem usnadnil vstup do života nemlich takového jako byl ten jejich, ovšem s iluzí, že život jeho dětí bude lepší. Ti hloubavější či hledavější najdou své místo v některé z církví, ti světštější a snažící se více se prosadit v některé politické straně případně nepolitickém uskupení, dalším bude stačit jejich zahrádka, v paneláku akvárium s rybičkami a palma, jiným jejich koníčky či záliby, dříve partička mariáše dnes dobrý televizní seriál.¬                 Citová vyprahlost a mravní vyprázdněnost Roberta-Jacka se vyvíjí z hluboce skrytého pocitu bezútěšnosti konvenčního života, jaký jedině, jak se mu zdá, je mu světem nabízen; a poněvadž nevidí alternativu, protože není schopen vydolovati ze světa, do nějž byl vržen, jiné východisko a opříti se o ně, bloudí ve svém existenciálním kruhu, jehož konec není ukázán. V posledku tak příběh spadá do škatulky filosofie existencialismu, která byla v módě nedávno před vznikem snímku.¬                 Příběh "Malých životních etud" má svého následovníka ve snímku "Indiánský posel" S. Penna z r. 1991. Oba příběhy, byť nejsou zcela o tomtéž, poukazují ke stejné věci a mají vlastně i stejný konec — "Indiánský posel" je však podán syrověji, krutěji, nemilosrdněji; jako by doba, uplynulá od "Malých životních etud", pokročila... (08.01.2018)

S filmem režiséra Boba Rafelsona jsem se setkal jenom jednou. Ten film se jmenoval Hra o čas a myslel jsem si, že u toho zemřu nudou. Rafelson je neskutečně nudný a beznápaditý režisér. S neblahým tušením jsem usedl k tomuto filmu a sledoval. Dostal jsem naprosto všechno co jsem čekal. Vlastně jednu věc jsem nečekal. Až do tohoto filmu jsem si myslel, že Jack umí zahrát naprosto všechno. Hm, chyba. Nevěřil jsem vlastní očím, ale Jack mi přišel naprosto nevýrazný. Jeho arogantní výraz se sem naprosto nehodí. Tak tohle jediné jsem nečekal. Ale, nudný příběh, celý film mi vrtalo hlavou o čem to vlastně je a nakonec jsem zjistil, že je to vlastně úplně o ničem, ještě hůře vyprávěný. Rafelson je nudař k zbláznění. Do kratinké stopáže 1 hodina 40 minut se dalo buď, nacpat toho daleko víc, ale to nedovolil scénář, a nebo film zkrátit tak o 20 minut, ale to zase... Ach jo, Rafelson asi moc na výběr neměl. To je jedno. Bob Rafelson je až nesmyslně nudný vypravěč a na jeho další film si dám hodně velký pozor a celkem si rozmyslím, jestli se na něj podívám. (28.12.2004)

Osud zivotem zkouseneho muze (prvotridni vykon Jack Nicholson), kteremu stestena nepoda ani ruku se prevaluje na vlne neprijemnych situaci, cemuz nepomuze navsteva kulturne hudebni rodiny, ktere se z osobnic duvodu zrekl, i pres svuj velky muzikalni talent. Bizarni postavicky, pomaly dej, krome hlavniho hrdiny nevyrazni herci, depresivni mod od zacatku do konce, nezazivna kamera nebo rezie. 50% (29.12.2010)

Velmi kvalitní a zajímavý výkon tehdy třiatřicetiletého Jackieho Nicholsona, který ač už zde dokazuje svoji hereckou extratřídu plnou variability, mě jako pianista nedokázal přesvědčit, snad v jiné dimenzi, v příběhu, který je primárně a bohužel i dost prvoplánovitě určen především intelektuálnímu divákovi.. Nicholson v roli "Bobbyho" Dupea, egoisty, dobrovolného vyděděnce a chronického "útěkáře před sebou samým" dokáže udržet moji pozornost svojí nezaměnitelností až do závěru filmu, kdy na mě ovšem scéna, v níž "pošle naivní a místy dost otravnou Rayette pro kávu", působí ve své pseudoefektnosti naprosto uměle a nedůstojně.. Za zmínku stojí také několik scén na hranici až oxymorónské absurdity, objednávání topinky v restauraci a konfrontace s arogantní a životem otlučenou číšnicí, až nehollywoodsky vykreslené typické americké "ve své hlouposti a nízkosti přemoudřelé" stopařky, Bobbyho malý Chopin či stolní tenis s Carlem, které ruku v ruce s Nicholsonem a kamerou Lászla Kovácse vytahují Malé životní etudy z vod průměrnosti.. (28.05.2013)