Schmidtov príbeh

Jak se píše na obalu dvd " O Schmidtovi, to je o dokonalosti. " , podle mě to tak je. Ikdyž to tak podle hodnocení některých uživatelů ani tak nevypadá. Hodně se tu píše a nudném, obyčejném filmu, který je jen dalším přírůstkem do této ne dobré kategorie. Podle mě je ale film About Schmidt suprovou oddechovkou, když se chcete trošičku pobavit a nebo se podívat co se zase někdy může někomu v životě přihodit. Celý film drží bezvadný Nicholson, který zase dokázal že i komedie mu jdou velmi dobře. (09.02.2011)

"Až umřu a všichni moji přátelé také, jako bych ani nebyl !!" Ne tak v případě jednoho velkého herce !! Díkybohu, že se kdysi John Joseph Nicholson rozhodl dát na hereckou dráhu, dnes už nespočítáte na prstech obou rukou, o kolik jím ztvárněných nezapomenutelných rolí bychom byli ošizeni.. Nerad bych zpochybňoval kvality Alexandera Paynea, nicméně About Schmidt nelze označit jinak, než jako dokonalou one man show geniálního Jacka Nicholsona, který si ho celý krade pro sebe a jemuž naprosto cíleně ostatní jen ostýchavě přicmrndávají, snad vyjma zde naprosto iritující postavy budoucího zetě Dermota Mulroneye a totálně přirozené Kathy Bates, tak by se dalo krátce vystihnout toto drama stárnoucího muže okolnostmi zahnaného do kouta.. Hned v úvodu příběhu se musí pan Schmidt rozloučit se svojí prací pojistného matematika, kterou ačkoliv vždy snil o svojí vlastní firmě, bezesporu zbožňoval, nato mu v čase nadcházející svatby jeho jediné dcery zemře milovaná manželka vytáčející ho do nejvyšších otáček už jen tím, že si dovolila zestárnout ve starou bábu, bez níž je však zprvu úplně bezmocný.. Schmidt tak inkasuje ránu za ranou, aby si nakonec ve svém karavanu, kdy nám drama zvolna přechází v road movie, uvědomil, že si jeho dcera Jeannie v podání krásné Hope Davis bere idiota, a rozhodne se jí svatbu vymluvit !! Jack Nicholson působí jako tradičně velmi přesvědčivě, zejména v jeho oblíbených cholerických návalech vzteku je okouzlující, ale dokáže prodat i tu bolest a neutěšitelnou prázdnotu nepotřebného muže.. Jako kontrast jeho neopakovatelnému působivému využití grimas a mimiky slouží jeho dojemné dopisování si s černošským chlapcem Nduguem, jemuž se stal na dálku pěstounem, kdy dělá prostřednictvím vnitřních monologů sám sobě vypravěče, čímž se tvůrcům podařilo velmi dojemně a inteligentně vykreslit právě ten souboj s jeho vnitřními běsy a nejniternějším smutkem, ale i jakýsi pomalý přerod v člověka, jež nakonec může dojít klidu a smíření.. Nevýrazné herecké obsazení vedlejších rolí, pomalejší tempo, jednotvárnost záběrů i jakási uniformita Schmidtova domu snímku, který se nedá nesrovnat s Americkou krásou, byť na její kvality hlavně díky Mendesově nedostižné režii ani zdaleka nedosahuje, dotváří bezezbytku obraz skutečně sychravého podzimu jednoho lidského života.. Big Jack však platí za jednoho z mála vyvolených, kteří dokáží na svých bedrech utáhnout prakticky jakýkoli film.. (30.05.2013)

Tak všední a prázdné jako sám život osamělého důchodce. Přesto pocitově silné, pomalu plynoucí od jedné situace, která nutí k zamyšlení, ke druhé. Hořké, přesto se najde i místo lehce úsměvné. Poklidné a zdánlivě vizuálně šedé, přesto občas osvěžené probliknutím nějakého obrazového nápadu nebo vtípku (třeba Marat). Rozhodně to není film, který bude bavit každého, a rozhodně každého neosloví. Nicholson sice velmi často zůstává Nicholsonem, ale stejně často dokáže v roli stárnoucího muže, který přichází o vše na čem mu v záleželo a postupně si uvědomuje marnost svého života, rozehrát výtečnou epizodu, strhující moment, které výtečně doplní pohled do Schmidtových pocitů otevřený v dopisech africkému chlapci. Velmi silné, plné emocí, které dokáže předat nenápadně, přesto rozeznít silně a s dlouhým dozvukem. Film, který se jen tak z hlavy nevypaří. (08.11.2014)

Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení, protože první půlhodina je opravdu vydařená ("Nestačím se divit, co to se mnou bydlí za ošklivou ženskou."). Druhá polovina filmu se ale neskutečně vleče a slzavý závěr... řekněme, že by se hodil do jiného filmu. Vzpomínáte na ten díl South Parku se Stanovým dědečkem? Pusťte si radši ten. (21.05.2006)

Vyhaslá, opuštěná a hlavně pravdivá. Taková je postava Jacka Nicholsona, který v tomhle existenciálním kousku znovu exceluje. Road-movie Alexandera Paynea může být pro jedny (zřejmě hlavně pro mladší ročníky) docela vtipnou záležitostí, pro jiné (pro změnu starší diváctvo) cynickým, ale hlavně mrazivě reálným dramatem. Hlavní hrdina hypnotizuje hodiny. Až ukáží celou, končí a odchází do důchodu. Nastupuje dravé mládí. Stává se nepotřebným. Nekonečně dlouhé chvíle s tlustou manželkou budou teď tím jediným, co bude vyplňovat jeho volný čas. Brzy mu ovšem zbydou už jen dopisy pro malého sirotka, kterého na dálku sponzoruje, a dcera, která žije rovněž daleko a brzy si navíc má vzít přitroublého obchodníka. A ještě obytný karavan, kterému už brzy prošlápne pedály. Kritika amerického snu z pera autorů Alexander Payne a Jim Taylor (mají už třeba scénáristického Oscara za Bokovku) možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak má propracované (a velmi svérázné) postavy, kterým vládne bručoun Nicholson, jenž neukazuje stáří skrze fyzično, ale díky hercovým schopnostem představuje jeho vnitřní podobu. Což bylo pro úspěch tohohle malého milého kousku klíčové. (14.08.2016)