Schmidtov príbeh

Skepse starého člověka na konci života je jednou z největších tragédií lidského ducha. Warren Schmidt (bezchybný Nicholson) něco takového právě prožívá - odchází do důchodu, jediná dcera se hodlá vdát za nemožného troubu a on si začíná uvědomovat bezvýznamnost svého života. Alexander Payne stvořil spíše komorní příběh, ve většině scén se opírá pouze o hlavní postavu (na divadelních prknech by námět vynikl), ale onu deziluzi na konci zmírní a představí hluboce lidský závěr. Závěr dodá malinko naděje v zoufalé situaci. Příjemný film. (23.05.2007)

Před zhlédnutím tohoto smutného snímku jsem zjišťovala hodnocení a zjistila, že to není zase taková sláva. Nečekala jsem tedy žádné zázraky… O to větší radost jsem měla, když jsem zjistila opak. Příběh zoufalého muže, který se čerstvě ocitne v důchodu a ztrácí tak své veškeré návyky. Musí se přeozganizovat, zvyknout si na spoustu novinek a jako starému člověku to dělá nemalé potíže. Vše podtrhuje samota, která je snad to nejhorší, co vás ve stáří může potkat. Rezignuje a přestává o sebe dbát, nevidí v ničem smysl. Skrze dopisy adoptovanému chlapci dochází k jakési sebereflexi a rozhodne se, že podnikne cestu za svou dcerou. Jack Nicholson opět potvzuje své místo u mě a žebříčku nejoblíbenějších herců… (30.03.2008)

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. (04.11.2004)

Alexander Payne je rozhodně zajímavý režisér. Každý jeho film je sice jiný, ale všechny jsou pozoruhodné. To nejdůležitější na tomto kousku je ovšem Jack Nicholson, který ve mně vzbudil pocit, že snad za žádný svůj herecký výkon si toho Oskara nezasloužil tolik jako za Schmidta. Nebýt tam Kathy Bates, mohl jsem říci, že na celý film stačil sám. Komedie, občas až nepříjemně pravdivá. (21.05.2006)

Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení, protože první půlhodina je opravdu vydařená ("Nestačím se divit, co to se mnou bydlí za ošklivou ženskou."). Druhá polovina filmu se ale neskutečně vleče a slzavý závěr... řekněme, že by se hodil do jiného filmu. Vzpomínáte na ten díl South Parku se Stanovým dědečkem? Pusťte si radši ten. (21.05.2006)