Schmidtov príbeh

No tak tenhle film jsem chtel dlouho videt, takze jsem se na nej docela tesil, ale byl jsem dost zklamanej. Jediny, co stoji za to, je Jack Nicholson, kterej je naprosto dokonalej, coz je skoro vzdy. Jinak je ale tenhle film o nicem, pomalej, nic zajimavyho se nedeje a docela casto nudnej. Horsi hodnoceni nedam jen kuli Nicholsonovi. (25.05.2006)

Osud mívá poněkud zvrácený smysl pro humor. Neboť vám ve chvilkovém rozmaru bez nejmenších výčitek svědomí rozboří váš trochu fádní a neuspokojivě uspořádaný, ale pečlivě vystavěný domeček z karet - a to včetně jeho základů. Neboť osud žádné svědomí nemá. Zato když se do něčeho pustí, je převelice systematický - to se musí nechat. Neprovede demolici naráz - jedním čistým řezem ... kdepak ! Dá si s ní práci, pečlivě rozebírá vaši opečovávanou stavbičku na jednotlivé díly - pěkně pomalu, abyste si to spolu s ním náležitě užili. A když vás docela vykolejí, zašlape do prachu a dostatečně se vám vysměje, nechá vás být - abyste si poradili, jak umíte. Možná vás Warren Schmidt v exkluzivním podání Jacka Nicholsona dovede k trpkému, ale nanejvýš pravdivému poznání, že žijeme jen jednou. Žádný další pokus nám nikdo nenabídne - a čím dřív to pochopíme, tím líp pro nás. (25.04.2012)

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. (04.11.2004)

Skepse starého člověka na konci života je jednou z největších tragédií lidského ducha. Warren Schmidt (bezchybný Nicholson) něco takového právě prožívá - odchází do důchodu, jediná dcera se hodlá vdát za nemožného troubu a on si začíná uvědomovat bezvýznamnost svého života. Alexander Payne stvořil spíše komorní příběh, ve většině scén se opírá pouze o hlavní postavu (na divadelních prknech by námět vynikl), ale onu deziluzi na konci zmírní a představí hluboce lidský závěr. Závěr dodá malinko naděje v zoufalé situaci. Příjemný film. (23.05.2007)

Škoda jen, že je to poněkud neuspořádané - střídají se totiž tady dramatické a komediální scény a dohromady nejdou tolik, jako v Payneově novějším filmu Nebraska. Taky dost dlouho trvá (50 minut), než se Schmidt vydá na cestu, protože všechno to, co se dělo předtím, sice bylo zajímavé, ale taky poněkud nudné. Jak už je ale Schmidt na cestě, šlape to dokonale, párkrát mi to připomnělo jak Nebrasku, tak Příběh Alvina Straighta (I když mi oba tyhle filmy připadají lepší, než O Schmidtovi), je to dokonce i poetické a dodržuje to i posloupnost počasí. Škoda jen, že před a na svatbě to upadne dost do komedie a to drama se z toho trochu vytratí, ale to pak zachránilo strašně silné finále. Ale zase když to srovnám s Nebraskou, ta mě přece jenom zasáhla o maličko víc... Ale O Schmidtovi je na rozdíl od Nebrasky natočen barevně, což se k takovému filmu prostě hodí víc. Natočené a zahrané to je ale bravurně a celkově se mi to líbilo. Akorát fakt nechápu jednu věc - Payne natočil dva skvělé filmy, tak jak mohl natočit něco takového, jako jsou Děti moje... 4* (19.04.2020)