Schmidtov príbeh

Čistá tragikomika. Avšak ničím zaujímavý príbeh, zbytočne natiahnutý na vyše dve hodiny. Občas nejaké psychologické bláboly, jediné, čo bolo pekné, boli listy africkej sirote Nbugu, a scéna na záver možno aj trochu dojme. Ale inak rozťahané, s veľa chluchými miestami. Čo je pravda, Nicholson sa mi v staršom vydaní brutálne páči, no tu veľa nepredviedol. A inak slovko komédia tu nemalo čo robiť. Príbeh je dosť depresívny a na spríjemnenie nálady formou komédie neodporúčam. 65%. (09.03.2006)

Příběh o starém muži, který se zpětně ohlíží za svou minulostí a snaží se svůj zbývající čas naplnit smysluplnou činností. První polovina filmu je hereckým sólem Jacka Nicholsona, který bloudí sám po prázdném domě a následně po amerických silnicích. A abychom i tak chápali jeho pocity, motivace a činy, doprovází děj nediegetické citace z dopisů malému černošskému chlapci, kterého Warren adoptoval na dálku. Druhá polovina, kdy otec přijíždí na svatbu své dcery, je o poznání svižnější a humornější. Ač se film snaží dojmout (nemyslím, že lacině), tento příběh o obyčejném muži, na mě působil obyčejně a bez emocí. (20.05.2006)

Podľa mňa výborné. Taký príjemný príbeh o jednom človeku, ktorý na sklonku života rozmýšľa aký to malo všetko vlastne zmysel. To asi čaká pomaly každého. :-) Nicholson zahrá absolútne čokoľvek a je teda tradične perfektný. Filmu trocha škodí neumiernená stopáž, ktorá v kombinácii s pomalým tempom spôsobuje, že film sa ku koncu už trochu vlečie. Keď sa však správne naladíte na atmosféru filmu, tak si ho vychutnáte. Podobne ako napr. u Zlomených kvetín. Nakoniec by som ešte spomenul hudbu Rolfea Kenta, ktorá je naozaj výborná a krásne podfarbuje dej. (22.05.2006)

Tak to byl nádherný film. Po dokoukání mě obalila neviditelná vrstva nepopsatelné energie, díky níž se cítím jako znovuzrozený. Jack Nicholson má ve filmu spoustu prostoru a plně ho využívá k dojemné a krapet úsměvné pouti. Místy je to překrásně pravdivé. Jak rozhovory, tak situace a Jack to tak překrásně hraje, že všechny své pocity dokáže vyjádřit jen svou mimikou a divák přesně ví, co si myslí, i když třeba říká něco jiného. To vše je podbarveno jednoduchou, ale zato příjemnou hudbou....Ještě teď, nějakých 15 minut po skončení filmu, o něm musím neustále přemýšlet. Ano, velmi mi dal a značně mi zavrtal ve svědomí zda žiju život tak, jak bych měl a jak bych chtěl... (20.05.2006)

Když jsem se na tento film začal omylem dívat na ČT1 zjistil jsem, že mám slabost pro sterilní televizní psychologická dramata. Nevím proč, ale tento film se mi moc líbil. Patrně má na tom podíl skvěle vyprávěním podaný příběh, hudba a výborně otrávený Jack Nicolson. No a ten závěr... ten mě dostal. Filmy z rodu Pan Harvey zapaluje svíčku prostě nemají chybu. (07.10.2010)