Plukovník Redl

Zatímco aféra plukovníka Redla vzrušovala filmaře pravidelně už od 20. let - Oberst Redl. Der Spion, Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl, Oberst Redl - Spionage, Postlagernd Opernball - Die Affäre Redl - zdá se, že Szabóova verze je na dlouhá léta poslední. V posledních letech jako bychom ztratili zájem o léta monarchie. A přitom typických vzrušujících případů, jako je ten Alfreda Redla (1864-1913), jsou ta léta plná. Nicméně po té, co jsem se seznámila s celou volnou trilogií s Klausem Mariou Brandauerem (Mefisto, Plukovník Redl, Hanussen), nejsem jím nijak nadšena. Jako narcistní herec, homosexuální kariérista nebo jasnovidec vyniká stále týž hereckými přednostmi a jeho postavy zanikají v jeho sólových výkonech. (16.01.2012)

Film sám o sobě je výborný a neznat skutečný příběh postavy, dal bych ještě hvězdičku navíc. Tvůrci filmu se velmi snažili vykreslit Redla jako v zásadě kladného hrdinu, který se nechá semlít mašinérií prohnilého Rakouska-Uherska... Jak je vidět nejen v Čechách patří tento obraz habsburské monarchie k národnímu folklóru, ovšem právě proto mi tohle "kopání do mrtvoly" připadá poněkud laciné. Jistě, že lze film chápat jako alegorii moci obecně, ovšem z tohoto úhlu pohledu zase "Redl" nepřináší mnoho nového. Zajímavější je psychologické uchopení samotné postavy. Zde bohužel místy nacházíme poněkud nelogická či dosti nepřesvědčivá, byť skvěle zahraná místa. Rozhodnutí, natočit film právě tak, jak byl natočen je mimochodem o to podivnější, že reálný příběh poručíka Redla si o filmové zpracování doslova říká. Samo odhalení plukovníka Redla, prostředí tajných služeb (mimochodem, rakouská špionáž byla v té době jednou z nejlépe organizovaných a technicky vybavených taných služeb vůbec), téměř neuvěřitelný způsob, jakým se aféra dostala na veřejnost (tohle by si vážně nikdo nedokázal vymyslet), homosexuální outsiderství cílevědomého plukovníka, který za svou kariérou šel přes mrtvoly (to není řečnický obrat), zrada, v níž Redl vyměnil s Rusy vlastní prospěch (byl ke spolupráci pro Rusko pravděpodobně donucen vydíráním) za bezpečnost celé země (rozhodně není nadnesené tvrzení, že nebýt Redla, mohla první světová válka skutečně dopadnout zcela jinak). Samozřejmě by potom celý příběh ztratil své morální poselství, protože pokud skutečný život plukovníka Redla něco charakterizovalo, tak to byla neuvěřitelná malost. Žel až neuvěřitelně přesně jej charakterizuje citát: "kdo chce ze sebe udělat víc než je, udělá ze sebe většinou zrůdu" (Ch. Chaplin) (24.03.2009)

Trochu jsem váhala mezi plným počtem a čtyřmi hvězdami, ale tento film Istvána Szabóa je opravdu výjimečný. Dítě štěstěny, Alfred Redl, jehož minulost je zastřena tajemnem, se vypracuje až na hodnost podplukovníka. Jde přes mrtvoly a kromě jednoho, barona Kubinyiho, nemá žádné přátele. Nakonec zradí i toho a zdá se, že jeho cestě k nejvyšším postům už nehrozí žádná překážka. Ale i štěstěna se někdy unaví a plukovník Redl je postaven před poslední úkol. (23.11.2019)

O něco méně vtahující než Mefisto, a to především vinou více stereotypních dialogů, ale pořád kus výtečné a intenzivní filmařiny, navzdory avizovanému smyšlenému příběhu velmi autenticky zobrazující politické pměry a intriky v závěrečné dějinné fázi habsburské monarchie. Společně s Alefrédem Rédlem, ambiciózním klukem s dobrými známostmi, který se vypracoval až na plukovníka, poznáme nepřívětivý vliv rostoucí moci na lidskou osobnost a rasistickou hierarchii tehdejší armády, v níž zaujímá původ výsadnější postavení než dosavadní zásluhy i výhodné známosti. Nejlepší scénou je tak dialog o hledání obětního beránka s vyhovujícím původem pro veřejný zastrašovací proces, z toho skutečně až mrazí... (03.01.2017)

"Tak oni potřebovali Rusína!", skonštatoval hlavný hrdina, keď zistil, že mašinéria, ktorú sám podporoval, ho použije, ako obetného baránka preto, lebo pochádza z tak bezvýznamného národa, že si ho môžu dovoliť zabiť. Skvelá fikcia o skazenosti Rakúska- Uhorska (armády) a hviezdna chvíľka pre Rusínov. (21.02.2009)