Monsieur Verdoux

Chaplin se pokusil o pochopení Landrua a dovolil si mu dát nejen lidský rozměr, ale vše orámoval i černým humorem. Nabízí se otázka, zda má filmař právo o takřka zidealizování mnohonásobného vraha. Já si na ni odpovídám, že má, filmař má ve svém filmu nárok na vše, jen se nesmí divit, když jeho publikum pak není koherentní. Chaplinův Landru je přesným opakem toho pozdějšího Chabrolova, který je temný, děsivý a chladný. Oba se mi velmi libí. Chaplin scénárista odmítá byť jen popisovat zlo, nejblíže násilí je jeho Verdoux ve scéně na loďce, která je však jednoznačně komická. Chaplin vkládá svému Verdouxuovi do úst protiválečné myšlenky, v jejichž kontextu skutečné Landruovo řádění vypadá jako nicotnost. Chaplin režisér často obklopuje Verdouxe krásou a Chaplin herec ho hraje tak, že to vůbec nepůsobí nepatřičně. (28.10.2022)

Welles historku vyhrabal, Chaplin jí natočil a dovedu si živě představit, jak si roli hyperaktivního svůdníka/vraha užíval. Pan Verdoux je totiž absolutním protipólem normovaného chaplinovského hrdiny, kterého všichni pouze využívají a který je submisivním outsiderem a nadto váhavým střelcem. Verdoux, to je jiná káva: lstivá, nebezpečná a maryšovská. Bohužel se po první brilantní polovině plné černého humoru a podvratných detailů snímek láme do melodramatické bajky s otravným moralistním závěrem. (03.05.2008)

Další výborný film s Charliem Chaplinem, kde si vystřihl zápornou postavu, avšak jeho chování zrcadlí společnost, přičemž daný obraz je i dnes aktuální. Je radost sledovat jeho herectví, zejména grimasy, ale rovněž poslouchat jeho specifický hlas. Pan Verdoux skvěle kombinuje prvky komedie a dramatu s kriminální zápletkou v pozadí. S blížícím se koncem snímku nechybí patřičné napětí a houstnoucí atmosféra. "Když žena podvede muže, pohrdá jím. I když je laskavý, dá přednost někomu horších kvalit, pokud je ten muž, jak to říci, atraktivnější." (Pan Verdoux) (16.06.2015)

Charlie Chaplin opět dokazuje, jak moc je tenká hranice mezi komedií a dramatem, v tomhle případě skutečně krutým dramatem. Co je ještě zajímavější, to je skutečnost, že on vytvořil postavu vraha a přitom je to on, kdo je celou dobu neodolatelný, a to i v naprostém závěru, nebo vlastně v něm především. Ta slova, která pronáší, mu prostě věříte. Není proč nevěřit, on má pravdu. (06.10.2014)

Chaplinův styl je nepochybně dost archaický, i vůči době vzniku (možná dokonce vůči době vzniku víc než vůči dnešku), ale já vlastně vůbec nechápu proč - proč nikdo krom něj podobně živě nepokračoval v estetice němého filmu? Je to tak působivé a tak zábavné! Abych byl upřímný, nemyslím si, že to ve Verdouxovi udělal nejlépe, jak mohl, ale vzhledem k tomu, že to tak dělal jako jediný (co vím?), ten film nemá konkurenci a jeho charisma sálá na všechny strany. Ten film je strhující ve svojí hravosti, ochotě k přehnanosti detailu a kouzlu upřímné doslovnosti (aniž by byl tezovitý nebo snadno uchopitelný, naopak!), nenápadné komunikaci s publikem a budování charakteru, jaký mohl vytvořit jen někdo s gigantickým jménem jako Chaplin. (07.02.2017)