Astronautova žena

Tak po druhém zkouknutí měním hodnocení (zvedl jsem z ***). Ač normálně nemám podobný druh konců moc rád, zde se mi vše zamlouvá. Navíc to, co zde předvádí nejen Johnny Depp, ale hlavně Charlize Theronová, to je úžasné. Ch. Theron mi připomíná herecký výkon Hale Berry v Gothice. Scénář: *****; Režie: ****; Herci: *****; Hudba: **** (01.01.2012)

Začátek je super, ale pak nastane čtyřicet minut nudy, než se opět prokoušeme k něčemu zajímavému. Depp je pořád výborný, ale Theron tu jenom okopírovala svůj výkon z Devil´s Advocate. Jenže co fungovalo skvěle tam, tady už je jen nastavovaná kaše. Celkové vyznění je tak pro mě trochu rozpačité. Námět je výborný, ale provedení by mohlo být trochu svižnější. Čisté 3*. (17.12.2011)

Miluju tadyty sci-fi, které nejsou sci-fi. Žádní obludní mimozemšťané, nereálná plavidla, roboti. Ne. Odehrává se to v nás, jen v naší hlavě. Dobrý nápad, dost jsem se bála pointy, ale myslím, že trošku překvapivý a otevřený konec, je k tomuto příběhu zároveň i nejlepším koncem (nechci tvrdit ale, že by byl nějak geniální). Napětí, bafání, smrt, tajemno- na mě to prostě funguje. (18.10.2013)

Ze začátku se toho stane hodně, pak se to celé rapidně zpomalí a až pak ve finále je toho děje zase víc. A já si úplně nemyslím, že to takhle bylo nejlepší, ono vůbec to, že to má dvě hodiny mi ve finále nepřijde jako úplně nejlepší nápad. Příběh je sice docela zajímavý, ale zbytečně natažený na dvě hodiny. Víc by mu rozhodně slušela klasická stopáž hodiny a půl (maximálně). Filmařsky to taky zas tak zajímavé není, kamera působí průměrně, herci jsou celkem ok, ale i když byl příběh dost zajímavý, i tak mi z toho ve finále nevychází nic víc, než průměrný film a je mi to celkem líto. I tak to ale špatné není a rozhodně to za zhlédnutí stojí. 3* (08.07.2019)

No tedy... Tak mám za sebou další film se skvostnou Charlize. A říkám rovnou, tohle je zatím nejlepší kandidát v mém osobním hodnocení o film s nejposran--- závěrem v posledních pěti minutách... Ano, je to jak říkám. Hodinu a tři čtvrtě vás film udržuje ve skvělém napětí, přičemž si logicky říkáte, že to vše se děje jen v hlavě Charlize. Podmínky pro jistou labilitu má ideální. Zažitý stres z nehody manžela, dřívější labilita ze smrti rodičů šmrnclá těhotenstvím, což je kapitola sama pro sebe... Sám o tom vím své a ne nadarmo se tomu odborně říká - jiný stav. Spíš mně zajímalo jak to ustojí chudák Johnny a zda se mu podaří naladit se na vlnu své hormony rozbunzírované manželky což je bezpochyby těžší, než utahovat šrouby na satu na orbitu.... Přesto si celou dobu říkáte - co kdyby se tam u satelitu přeci jen něco stalo? Bohužel, na tuto pro mne zcela nereálnouverzi příběhu nakonec dojde. Poté co u Armacostů začnou po bytě jiskřit Chobotničky z druhého patra (tedy já viděl jen Modrého, ale Zelená asi taky někde běhala s žárovkou) jsem dostal tep jako Spencerův co-pilot na oslavě a začal jsem se bát masivní mozkové mrtvice. Jakoby to nestačilo, Charlize se mně s jiskrou v oku ihned poté pokoušela dorazit.... Přežil jsem, ale ještě se klepu. A to vzteky. Takhle posrat konec, pane Rande Ravichi - to se musí asi umět... Bez toho konce by to sahalo vysoko, takhle je to jen za ty dvě minuty odmlky s řídícím centrem. * * (04.05.2014)