The Reflecting Skin
Réžia:
Philip RidleyScenár:
Philip RidleyKamera:
Dick PopeHudba:
Nick BicâtHrajú:
Viggo Mortensen, Lindsay Duncan, Jeremy Cooper, Sheila Moore, Duncan Fraser, Guy Buller, David Bloom, Codie Lucas Wilbee, Jacqueline RobbinsObsahy(1)
Keď sa Cameron Dove (Viggo Mortensen) vráti z Pacifiku, kde v službách armády testoval nukleárne zbrane, do rodného zapadákova v Idahu, nájde svoju zúfalú matku v bezútešnom stave. Žena sa pomiatla po tom, ako si jej muž Luke (Duncan Fraser) pod tlakom temnej minulosti vzal život. Zamiluje sa do tajomnej susedky Dolphin Blue (Lindsay Duncan). Problémom je, že jeho takmer deväťročný brat Seth si myslí, že Dolphin je dvestoročná upírka, ktorá je pre Camerona nebezpečná, a tak sa všetkými spôsobmi snaží ich vzťahu zabrániť. Seth je dokonca presvedčený, že Dolphin zajala Ebena, jedného z jeho priateľov, ktorý je už dlhšiu dobu nezvestný. Sethova bujná fantázia a svet, na ktorý sa skrz ňu díva, je tak v ostrej konfrontácii so skutočným správaním sa dospelých v reálnom živote. (sochoking)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
Ať se snažím sebevíc, nejde mi to. Nemůžu ho dostat z hlavy. Je tam, pevně zabudován, jako by snad už pár let a přitom teprve od včera. Dech beroucí vizuál, příběh plný utrpení. Zároveň čistý a nevinný, jako pohled malého hrdiny. Hozen po hlavě do života dospělých, kteří se jen starají o sebe a na to ostatní kašlou. Smutné, kruté, vynikající. Na víc nemám slov. ()
Z detského pohľadu a detskej stránky ide o podobný snímok ako je napr. Krajina prílivu (2005), len nejde o tak sugestívnu a expresívnu formu. V oboch prípadoch sú hlavnými hrdinami deti, ktorých gniavi sociálna beznádej a neutešená životná situácia s len mizivými vyhliadkami na zlepšenie. Obrovské pozitívum je, že sa tu veľmi dobre zapracovalo aj na psychológii vedľajších postáv, čo narozdiel od Krajiny prílivu v kontexte pochopenia hlavnej pointy a celého príbehu situáciu značne uľahčuje a v mojom prípade aj spríjemňuje, v niečom podobnom si rád bahním. Zároveň je tu treba aj veľká dávka empatie, všetky na prvý pohľad šialenstvá a uletené charaktery jednotlivých postáv dostanú tak úplne iný rozmer. Určite nejde o žiadnu oddychovku. 80/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Absolútne mimo moje emocionálne vnímanie. Bohužiaľ, asi nie som dostatočne empatický, no Reflecting Skin ma nijak nezasiahol, a v podstate som ho do samotného záveru len pretrpel. Z hororových prvkov sa tu mihla akurát myšlienka, takže očakávať upírske kúsance v kombinácii so striekancami krvi, je priam utópiou. Nebavilo, farebnosť snímku, ktorá je tu priam vznášaná do neba, až tak neočarila, takže čo s tým? Ale, aby som nebol len negatívny, musím uznať, že určité nápady, ohľadom úloh vedľajších postáv, ktoré už opísal vo svojom komentári "ricci.s" skutočne zaujali. Tak isto samotný príbeh mi príde veľmi solídny. Ako som už ale naznačil v úvode môjho "názoru", NEBAVILO - 50% ()
Jak přežít dětství a nezbláznit se... Odlehlé farmy v lánech zrajícího obilí jsou téměř vždy důvodně podezřelé ze skrývání šílených obyvatel - potud Terry Gilliam... k tomu Tornatoreho nostalgie dětství v magických obrazech, hudba, která až bolí a tragická nedorozumění uhnětená ze strachu, hanby a fantazie podle Philipa Ridleyho... Uhrančivá podívaná s mladým Mortensenem, který má s pravděpodobností, rovnající se jistotě, jiné zuby, než tenkját... asi si je nechal vylepšit v Roklince :-). ()
[FOD 2016] Bizarní zážitek, u kterýho netuším, jestli mu dát ** nebo ****. Krásná kamera, hudba, herecký výkony (hlavně matka exceluje), ale… Film se tváří vážně a pak vždy dojde na nějakej naprosto WTF moment, viz třeba scény s šerifem. Takže jsem si většinu filmu kladl otázku, jestli mohou být burani opravdu tak otupělí, lhostejní, hloupí a jestli (nebo jak moc) to jsou jen projevy krutosti. Například to co se děje bratrovi jde racionálně vysvětlit bez upírů, ale nad některými místy, kde se objevují mrtvoly, zůstává rozum stát. Divák se občas neubrání cukání v koutcích, ne-li hurónskému smíchu, a nechápavým výrazům. Bořilo mi to hutnou a zajímavě budovanou atmosféru snímku, kterou nejlíp vystihuje poslední věta otrlecký anotace, že hrozné věci se někdy dějí zcela přirozeně. WTF působí i výkřik na konci, nad jehož významem jsme po projekci s pár lidmi dumali. ()
Reklama