Moderná doba

Z Moderní doby mám na jednu stranu podobný dojem jako z Diktátora - svým poselstvím za tu spoustu let znatelně ztratila na aktuálnosti, zde zejména co se zobrazení sociálních problémů týče. O to více ovšem vyniká Chaplinovo komické umění v hlavní příběhové linii, kterým naopak i dnes strčí do kapsy leckterého pseudokomika. U některých gagů (nose powder!!!) mám záchvat smíchu i dnes. A k tomu ta překrásnááá Paulette Goddard! (02.05.2011)

Varovanie pred studeno zmechanizovaným svetom, požadujúcim stále vyšší výkon bez ohľadu na prirodzenosť človeka, dominuje prvej polovici mixu sociálnej drámy s groteskou. Druhú tvorí opakovaná neúspešná snaha biedneho páru usadiť sa a nájsť zamestnanie. Gagy sú na úrovni, ale akoby vytiahnuté z množstva Chaplinových krátkych filmov. Ozvláštnenie predstavuje použitie zvuku: film využíva postupy nemých filmov - dominuje hudba zložená Chaplinom, hlasy vydávajú výlučne reprodukčné prístroje, prirodzené dialógy obstarávajú medzititulky (okrem pesničky v závere). Striedanie zobrazenia medzivojnovej reality zmietanej vlnou nezamestnanosti a štrajkov s humornými scénami sa vydarilo a film svižne odsýpa striedajúc tragiku a komiku života. Hoci z hľadiska tvorivého námetu film nepriniesol veľa nového - zmechanizované mesto pod drobnohľadom továrnika ukázal Fritz Lang v Metropolise, pásovú výrobu žánrovo obdobne spracoval Clair v komédii Nech žije sloboda! - stal sa divácky vyhľadávaným, populárnym a scény z neho všeobecne známymi. 70% (24.10.2005)

Satirický pohled na novou, moderní dobu, plnou nových vymožeností, ve které se ovšem odráží hospodářská krize a problémy obyčejných dělníků s ní spojených. Celým filmem se táhnou jako dlouhá nit neuvěřitelné a propracované gagy, k těm nejlepším patří úvodní část, kdy Charlie pracuje v továrně na pásu, k dalším jeho jízda na kolečkových bruslích ve třetím patře se zavázanýma očima, kdy mi lezl mráz po zádech. Naprosto nejlepší je však Charlieho pěvecké představení v závěru filmu, to je poprvé, kdy slyšíme Charlieho hlas, i když "jen" zpívaný. Film pochází z poloviny třicátých let, kdy již dávno existoval film zvukový, tento je však zcela bez dialogů, které nahrazují komentáře jako ve filmech němých. Chaplin tak signalizoval světu, že si poradí i v této - modernější době. (08.05.2009)

Chaplin byl geniální v tom, že ať dělal cokoliv, vždycky uhodil hřebíček přímo na hlavičku. Ryze autorským způsobem si přisvojoval širší témata, ať už se jednalo o modernizaci (Moderní věk), nesvobodu (Diktátor), chudobu (Kid), či obětavou lásku (Světla velkoměsta). Pokaždé to dopadlo skvěle. A co víc, jeho pohled na svět byl (je a bude) vždy nejen vtipný a satirický, ale také hluboce lidský a neuvěřitelně povzbudivý. (07.10.2016)

Internet je plný Chaplinových citátů. Některé jsou moudré, jiné vtipné, většina z nich oboje dohromady. Vzpomínám si na jeden, který jsem v nich nenašla. Bylo to konstatování, že film a zvuk se navzájem nesnesou. Ano, Chaplin nebyl až takový vizionář, měl své limity. Jeho zaujetí němým fimem nám ale mohlo přinést tento parádní kousek, v době, kdy se němé filmy vozily na zpracování do fabrik s celuloidem, kde z nich vyráběli hřebeny a jiné užitečné předměty. Tento soubor gagů, jen ledabyle spojeným příběhem tuláka a chudé dívky, si přesto dodnes udržel své fanoušky. Pro studium němých gagů ho používal i Louis de Funès a další. Fascinující je rytmus, akce, malá pausa na vydechnutí a další akce, aby se měl divák zase čemu zasmát. A dostatek podnětů, aby měl po filmu nad čím přemýšlet. I dnes se máme od Chaplina co učit. (03.01.2016)