Moderná doba

Naprosto geniální groteska! Chaplin tohle umění dotáhl k dokonalosti v době, kdy žánr už prakticky z kin vymizel. Perfektním gagům docela sedí mozaikovitá stavba filmu, sociální podtext ale svému tvůrci přinesl zcela neúměrné problémy (a narozdíl od zhruba stejně starého filmu Hej rup! by je měl i v našem bývalém režimu). (15.03.2005)

Tady u mne poprvé po Kid a Diktátorovi Charlie šlápl vedle. Moderní doba začala slibně, terorizováním dělníků, zvyšováním efektivity jejich práce nehumánními způsoby a měl jsem za to, že tímto směrem se bude ubírat i nadále. Tedy směrem kritiky pokroku či kapitalismu, chcete-li. Hned po továrenském úvodu se však film mění na obyčejnou taškařici se spoustou nedorozumění a omylů (ne vždy nevtipných, neříkám). Což ano, co čekat od Chaplina, takto jsem si také nějak jeho filmy představoval, než jsem jaký kdy viděl, ale právě v prvních dvou zmíněných filmech mne velice příjemně překvapil humorem inteligentním a jakýmsi posláním, což mi tady prostě chybělo... 60% (02.08.2016)

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. (21.07.2017)

Chaplin si vždy dokázal vybrat vhodná témata s humánním poselstvím. Jeho MODERNÍ DOBA je jeden z filmových milníků. Možná jeho nejslavnější film. Nelidské zacházení s továrním zaměstnancem, kdy je na člověka pohlíženo jako na stroj a s tím spojený morální úpadek společnosti, je prvkem provázejícím lidstvo od průmyslové revoluce přes velkou hospodářskou krizi až po současnost. Když lidská pracovní síla nemá žádnou kapitální hodnotu, ztrácí člověk i svou lidskou hodnotu? To je trochu filosofická otázka a není se co divit, že Chaplina často obviňovali, že je komunista. Chaplin ale ve skutečnosti není žádný levicový revolucionář. Jeho filmy mají hlubší poselství, a kdo je sleduje pozorně, musí to vědět. Chaplinovy postavy jsou nositeli opravdových lidských hodnot. Nepodstatné uměle vytvořené hodnoty přezírají s komickým nadhledem. Poselství filmu mluví jasně. Naděje člověka umírá poslední. Film je tradičně obohacen romantickou linkou, spojenou se spřízněním lidských duší, v neklidném a nepřátelském světě. Chaplinovo taneční číslo se zpěvem je báječné. 88% (19.12.2011)

Skôr, než sa na pultoch kníhkupectiev objavilo Orwellove 1984, prišiel so svojou víziou ostro sledovanej pásovej výroby a kolektívnej práce v jednom veľkom ľudskom stroji Charles Chaplin. Modern Times možno interpretovať ako parafrázu na jeho ťažký súboj s nastávajúcou érou zvukového filmu, ktorá hrozila rázne ukončiť jeho kariéru. Chaplin sa však tak ľahko vzdať nemienil a žáner nemej grotesky ešte nejakú chvíľu neopustil. V tomto filme však už učinil prvé kroky smerom v ústrety diváckym túžbam a podujal sa experimentovať so zvukom, ktorý učinil nosným prvkom niektorých pasáží (i nehumorných). Mimo línie, kritizujúcej automatizovaný priemysel, na ktorý dohliada z obrazovky "Veľký brat", šéf továrne, a s ním narastajúce problémy - spoločenské nepokoje, nezamestnanosť, násilie v uliciach, lúpeže, vražda - má film výstavbu charakteristickú pre Chaplina. Jeho Tulák sa opakovane dostáva do konfliktu so strážcami zákona, je zatiahnutý do neželaných situácií, zamiluje sa do krásneho dievčaťa a nechýba ani scéna s tanečno-speváckym číslom na večierku. Predsa však majú Modern Times omnoho väčší význam, než väčšina jeho tvorby do polovice 30. rokov a sú v mnohých ohľadoch iné. Predovšetkým sú však nadčasovo zábavné a ich myšlienky sú stále aktuálne. Ako ilustrácia môže poslúžiť pasáž, v ktorej je Tulák pre pomoc pri vzbure väzňov prepustený, ale vonku prebiehajú štrajky a demonštrácie, zúri hlad a chudoba. Jeho jemne filozofická otázka preto logicky znie: "A nemohol by som tu zostať?" Nie, Charles, nemému filmu odzvonilo, je čas posunúť sa ďalej. I keď to tam vonku, vo svete zvukov a neustáleho hluku bude ťažké, ty to zvládneš. 90% (03.12.2014)