Neobvyklé dobrodružství

Prima drama z divadelního prostředí s překvapivou pointou. Otec svedl svoji dceru, ovšem nevěděl o tom. To se asi občas stane. Jsou tu skvělí herci včetně Georginy Cates. Překvapuje mne, že toho moc nenahrála. Asi ji to pak přestalo bavit, bůhví. Tady ve dvaceti hraje šestnáctiletou. Dál už jen dva zaznamenatelné filmy a šmytec, divné. (07.02.2021)

Námět se jevil velmi zajímavě,děj byl už slabší,pokud zrovna nepřišel na scénu Alan Rickman nebo Hugh Grant. Konec mě osobně nejvíc překvapil a asi se mi jeho filmové zpracování líbilo nejvíc. Zmiňovaný Alan Rickman dokážu v člověku vyvolat silné emoce a asi proto ho mám jako herce ráda. To filmu obecně jednu hvězdičku přidává. (28.03.2013)

Tenhle film mi padl do oka, když jsem si vybírala ze sáhodlouhé kinematografie Alana Rickmana, protože ten herec je prostě skvělý, navíc krásný chlap, takže film s ním byla jasná volba. Zajímavý námět i film s trochu pomalejším rozjezdem a první hodinou, kdy pořád čekáte, až se TO stane. A ono se to stane a navíc přijde docela drsný konec a šokující rozuzlení. Alan Rickman byl jako tradičně úžasný, jeho medový hlas lze poslouchat stále dokola. Hugh Grant v trochu neobvyklé roli slizáka s homosexuálními sklony překvapil. Mladá Georgina Cates dvojici výborně doplňuje. Zvláštní, britský film v pravém slova smyslu. (04.04.2012)

Grantovo znovustspojenie s režisérom "Four Weddings" Mike Newellom je o niečom úplne inom. Neobyčajne nudná dráma o náladovom a krutom režisérovi, ktorý tyranizoval Liwerpoolskú divadelnú spoločnosť koncom 40-ych rokov. Scenár (podľa románu Beryla Bainbridgea) napísal Charles Wood, ktorý taktiež spolupracoval na scenári k filmu skupiny Beatles "Help!" o 30 rokov skôr. Kamera, viac štylizovaná pochmúrnosťou a vedená kameramanom Dickom Popom je plusom filmu. (26.10.2011)

Velmi znepokojivý film. Místní obsah si radši vůbec nečtěte, protože (tradičně) prozrazuje hlavní zápletku druhé poloviny filmu, tudíž při jeho znalosti možná strávíte celou první hodinu uvažováním, kdy (jestli) dojde film jeho naplnění. Navíc ke komedii má pochmurné An Awfully Big Adventure asi stejně blízko jako filmy Afreda Hitchcocka. Tolik jen na úvod k tomuto zvláštnímu filmu, který mi v první polovině připadal zdlouhavý (snad i proto, že jsem stále čekala, kdy se na scéně objeví Alan Rickman), v druhé mě odzbrojil svou netradičně pojatou zápletkou a celou dobu mě nutil cítit averzi k hlavní hrdince. Její naivita, hereččin přehrávaný přízvuk anglické nižší třídy ala Daphne Moon z Frasiera a věčný kontrast mezi Stelliným nekritickým obdivem k jedněm a chladnokrevnou vypočítavostí u druhých mi po celou dobu lezly na nervy. I to ale asi k podobným filmům patří, protože tenhle film žádným typicky hollywoodsky kýčovitým filmem o hledání pana pravého být nechce a ani není. Mnohem blíže má totiž k tragédii se sociálními rysy, kde se vyskytuje tolik témat, že závěrečné rozuzlení nejspíš nebudete předpokládat. (20.07.2011)