Dluh

Film na nerozoznanie od tých kvalitnejších predstaviteľov amerického žánru thrillerov o obyčajných ľuďoch, ktorí sa zapletú s inými, netušene nebezpečnými ľuďmi - až na to, že má špinavú civilnú európsku atmosféru. Realistická, uveriteľná snímka, ktorá dokonale využíva uvoľnenej poľskej cenzúry 90. rokov po politických zmenách a zobrazuje krutý nárast kriminality a moci podsvetia, pričom sa neznižuje k samoúčelnej exploatácii brutality, vulgárneho slovníka a atrakcií. Miesto toho sa sústredí na vyobrazenie premeny trojice protagonistov pod tlakom v niečo, čím sa nechceli stať aby dokázali niečo, čo nechceli vykonať. Krauze si odpúšťa aj prehnané emočné vydieranie (i keď, ako sa zdá, prítomnosťou ženských postáv je na rane) a ja takmer nemám čo vytknúť. Spolu s Kieslowského Krótki film o zabijaniu je jedným z diel, ktoré ovplyvnili poľskú spoločnosť, pretože práve na základe filmu boli skutoční muži, na ktorých prípade Krauze stavia, oslobodení. Ako sa zdá, v Poľsku dokáže film vyriešiť veľa vecí. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. A keďže sa už končí, môžem spokojne dodať - na záver jeden z najlepších. (12.12.2014)

Teď alespoň vím odkud vítr foukal. American dream je nejspíš remakem (nebo se jím při nejmenším dost inspiroval) právě polského dluhu (dług). Když už mám srovnání a dřív viděl americkou verzi, tak musím říct, že rozdíly jsou v některých věcech extrémní. Americký je takový dost přímočarý a zjednodušený, když to tak shrnu. Tím neříkám, že nebyl dobrý, naopak! Ale na polský originál, který je navíc natočen podle skutečných událostí, to nemá ani náhodou. Dobře natočený I zahraný a pár silnějších momentů taky stojí za to. Navíc to působí víc reálně a je to celé dost syrové. Život je někdy boj a spravedlnosti se nedočkáme, takže je třeba to někdy vzít do svých rukou! (12.04.2024)

Stejně jako loni i letos mně pořadatelé festivalu 3Kino poslali KO k zemi hned prvním filmem. I když k polským filmům před rokem 2005 nemám takovou slepou důvěru, jako ke všemu co vzniklo "pod" Agnieszkou Odorowicz (od roku 2005 boss Polski Instytut Sztuki Filmowej ) , tak Dluh nese všechny známky polský superfilmařiny. Realičnost, syrovost, scénaristická nekomprominost, schopnost kamaremana dostat do obrazu polskou autencitu života a dokonalé herecké výkony. Vrcholem filmy pro mě nebylo finále u vody, ale až skutečný závěr, to je teprve beznaděj a bezmoc a povzdech nad tím jak umí být osud hodně drsnej kat. Není co řešit, tohle je pětka i deprese jak vyšitá. (05.11.2015)

Slušný krimi thriller o ´90 rokov kedy v krajinách V4 si človek nemohol byť istý čo sa mu môže prihodiť. Pamätáme ešte na Pápayovcov, Žaľuďa, Černákov a iných. Polícia, prokuratúra a súdy bezmocné, ako sa ukazuje niektorí dokonca na výplatných listinách zločinu. Je to silný film s nespravodlivým koncom. 2x 25 rokov + 1x6 rokov za bránenie vlastných práv po takom vydieraní a doslovne ich postupnej likvidácii. Želal som si happy end že na nich neprídu. Žiaľ tlak na psychiku vrah nevydržal. Jediné pozitívum je, že v roku 2010 boli dvaja s 25 ročnou paletou amnestovaní. (23.05.2020)

Dluh nejen svým zpracováním, ale též částečně námětem, některými postavami a dějovým prostředím připomíná Svobodovy Sametové vrahy: Výrazně chladné "odlidštěné" barvy, těkavá a pohyblivá ruční kamera, svižná inscenace herců v záběrech. Ve filmovém porevolučním Polsku bují podnikatelský duch i kriminalita, hranice mezi nimiž je velmi rozmazaná. Hlavní hrdinové - byť stojící zdánlivě na té správné straně zákona - jsou tak brzy konfrontováni hned s několika "Dostojevského" dilematy, jejichž řešení bude nevyhnutelně nepříjemné. (06.05.2009)