Zamatová extáza

Pro tenhle film těžko najít slova která by ho vystihovaly a nezněly jako klišé, ale já ho prostě miluju. Úžasná muzika, (dle mého Slade jasný David Bowie a Kurt Wild buď Lou Reed nebo Iggy Pop), soundtrack mě ještě dlouho neomrzí, výborné kostýmy a naprosto úžasné herecké obsazení, protože McGregor, Meyers a Bale jsou mý nejoblíbenější herci. Jonathan Rhys-Meyers tehdy teprve 19ti letý předvedl naprosto famózní výkon. Glam rock, bisexualita, androgynita nejsou nic co by mě pobuřovalo - přesně naopak, nemohla jsem se nabažit !!! 100% (09.02.2012)

Podle mě film, kterej skvěle vystihuje období glam rocku v čele s dokonalym Jonathanem Meyersem a Ewan McGregorem a jim sekundujícím Balem. Dlouho sem neviděl film, kde by vedle sebe stáli dva tak hodně charismatický herci. V podstatě sem se ani chvíli nenudil. Soundtrack na výbornou, mile mě ke konci překvapili Placebo. (19.07.2009)

Stejně střelený, pestrobarevný a jako z řetězu utržený snímek, který mi v jistých momentech silně evokoval atmosféru Rockyho Horrora. Zde také chtělo pořádnou porci odvahy, aby vznikl tento netradiční film. Meyers (i když jsem mu pořád nepřišel na chuť) a McGregor hráli skvěle a Toni Collete tento ansámbl výborně doplňovala. Zkrátka šílený film o pološílených hvězdách, který vyniká zejména po vizuální a herecké stránce. (08.01.2011)

Velvet Goldmine mohl byt vazne dobry film, s velmi vitanym konceptem mapujicim jednu zasadni hudebni eru, to by to ale musel natocit nekdo schopny a ne gaylord Todd Haynes, ktery z toho udelal maskarni ples pro buziky. Vubec se nedivim Davidu Bowie, ze produkcnimu stabu hrozil soudem, protoze je jasne, ze tahle filmova hruza je v podstate jen priteplene znesveceni dane ery a vsech predstavitelu. Jonathan Rhys Meyers je v Bowiem inspirovane inkarnaci naprosto tragicky a vylozene me prudi, protoze narozdil od Bowieho postrada jakykoliv sarm, charisma a pusobi jako strasne nesympaticka buznicka. Ewan McGregor si sice roli wannabe Iggy Popa dava k obedu, coz ale jeste neznamena, ze mam naladu se divat na jeho pero (a ze to neni prvni film, kde to vytahne). Jediny kdo z cele te parodie odesel s lehce stylovym stitem je Brian Eno, jehoz inkarnace zde vystupuje jako sice opet vic nez je zdravo priteplena, ale presto docela stylova androgyn inkarnace zvana Jack Fairy. Jinak me ten film ale neskutecne vytocil. 2/10 (19.07.2012)

FIlm divoky a odviazany, ako 70-te roky same. Vtedajsiu dobu vam nepriblizi, on vas do nej na dve hodiny vtiahne. Na Dve hodiny posypane pozlatkom, nasiaknute mlznou atmosferou hlucnych nocnych barov, hiriacich farbami, lesklymi kostymmi a ludmi zijuciimi bezuzdny zivot. Podobne ako v The Wall (iked nie az v tak velkej miere), hudba tento film priam vytvara. Glam rock v sebe nesie onu podstatu - divokost vtedajsej doby, a hercom tak dovolila podat over-the-top vykony. Nutno podotkunt, ze to mohutne podporili aj spevacke kvality McGregora a Meyersa. Jedinecna exkurzia do nesputanych cias, z ktorych zostali len zabudne skladby tisko hrajuce zo stareho radia. (10/10) (22.02.2008)