Akt

Seminář, nás diváky, obšírněji seznamuje s osobou Járy Cimrmana a taktéž jsme (téměř) svědky (i přes značný mistrův odpor k fotografování) jeho skutečné podoby. Téměř. Musíme tak vzít za vděk alespoň mistrovou bistou, leč se značně strhanými rysy. Samotný seminář jednoznačně (alespoň v mých očích) převyšuje následnou hru, kde však exceluje „děvče jako květ“ Miloň Čepelka resp. (kdysi) mladičká Markétka, nyní Žílová. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že AKT působí poněkud estrádněji, než pozdější hry dvojice Svěrák-Smoljak, založené veskrze na inteligentním humoru. Na druhou stranu, každý drahokam je potřeba (vy)brousit. 80% p.s. co však zaujme (i neerudovaného člověka) je mistrova (ne)napadnutelná teorie filozofie externismu. Autor zastává stanovisko, které zároveň následně sám vyvrací. Jistě si dovedete představit to následné pozdvižení ve vědeckých kruzích. A skutečně, reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. „Do hajzlu s tím“....křičeli (vulgární) materialisté. Co dodat. Holt génius. Však také, když A.G.Bell „vynalezl“ telefon, k čemu myslíte, že následně došlo?! ANO, tipujete zcela správně. Měl tam pět nepřijatých hovorů......od Cimrmana. (09.01.2013)

Hra, resp. seminář byl trošku delší než obvykle, ale to nebylo na škodu, právě naopak, přednášky byly hodně vtipné, navíc dobře využívaly přítomnosti všech pánů na pódiu (nejvíc mě bavil Zdeněk Svěrák). Samotná hra byla co do kvantity humoru chudší, ale vynahradila si to několika povedenými momenty (např. bota, kosočtverce, tanečky-obvzláště ten pana Čepelky). "Jsem prostě jedním z mála, kteří máme absolutní sluch. To neříkám, protože bych se tím chtěl nějak chlubit, to je prostě fakt. A podobně jako lidé s určitou srdeční vadou jsou jak známo dobří proutkaři, jsme my absolutní sluchaři dobří krbaři. A tak jsem proklepáním zdí v bratrancově chalupě brzy označil místo, kde by bylo tak nejlépe krb vzbudovat...no, vlastně jsem našel komín." /// "Že mi vynesete spaní." - "Jaképak s tím medle sraní!?" - "Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdelku?" (26.07.2011)

Když si skupinka objevitelů díla největšího českého génia vybírala, kterou jeho hru přepsat jako první do podoby stravitelné současnými diváky, nemohli sáhnout po lepším kousku. Akt je dle mého (jistěže) skromného názoru hrou první (o čemž není pochyb) a také nejlepší. Zásluhu na tom má zdařilá přednáška bez zvýšeného výskytu hluchých míst, svou trapností nečekaně vtipné hudební výstupy, milá pointa a samozřejmě vrchovaté množství inteligentního, nicméně všem přístupného, humoru. Nechybí hrátky s jazykem („Stojan Jakotič“), narážky na obor filozofie („Zatímco vulgární materialisté křičeli: Do hajzlu, co s tím!“, Cimrmanova nenapadnutelná filozofie externismu), nečekané verše (-„Že vy mi vynesete spaní?“ –„Jaképak s tím hned sraní“). Ačkoliv se hra zaobírá lechtivější tématikou, nikdy nesklouzne k vulgárnosti. 85% (23.06.2007)

Ačkoli je samotná hra spíše zrcadlem doby své rekonstrukce, plná všech těch mističek z umělé hmotičky a zážitků s nejabsurdněji vykonávaných tradičních povolání, kde není nouze o melouchy atd... Je to, málo platné, úžasný vstup Cimrmana mezi česká divadla malých forem. Žánrově spíše buffo, ovšem neodolatelná. Miloň není v jiných hrách tak sexy jako tady, Wiegel nadržený až k dokonalosti... a trio potomstva jakbysmet. Hudební vložky mohu denně. "Vypadal jako asketa / To bylo jen pouhé zdání / Byla jsem mladičká Markéta / Děvče jako květ... / K čemu mi štětec a paleta / Myslel jen na milování / Byla jsi mladičká Markéta / Děvče jako květ / Děvče jako květ…" (29.09.2011)

Akt má několik prvenství: 1) jedná se o úplně první představení divadla Járy Cimrmana. 2) Hra není spoluautorská, ale napsal ji Zdeněk Svěrák sám (Ladislav Smoljak psal hru Vyšetřování ztráty třídní knihy, pro druhou polovinu představení). 3) protože Smoljak svou část nestihl, akčně se vymyslela dočasná náhrada - seminář před oponou, která se od té doby stal neodmyslitelnou součástí každého představení a následně byly semináře zakomponovány do všech her následujících. (24.03.2015)