Akt

Snad všechno z plodného scénáristického pera dua Smoljak-Svěrák stalo se již, anebo se jenom stane, zlidověnou klasikou, která bude ještě velice dlouho, ne-li navždy (doufejme), parafrázovaná v slovním projevu nejedného fanouška DJC při pivku v hospodě, ale nejen tam.. Sám jsem, při svém vlastním výzkumu problematiky J.C. zjistil, že prakticky není životní situace, na kterou by nebylo možné aplikovat adekvátní výňatek z některého díla výšezmiňovaného tvůrčího dua parafrázující danou vzniklou situaci. Toto jenom dokazuje, že nejlepší hry píše sám život a že pánové Smoljak a Svěrák jsou jeho geniálními pozorovateli, kteří zvládají své životní zkušenosti bezbolestně, citlivo a s jakýmsi laskavým humorem přenést do svých krásných a vtipných her. Děkuji Vám, pánové.. Avšak bavíme li se o hodnocení jednotlivých snímků, kde ne každá hra splnila mé očekávání, tady dle mého názoru nesaháme k metám nejvyšším, jelikož osobně považuji hru Akt, bavíme li se pořád v rovině fenomenálního potenciálu autorů, za pouhý lepší průměr v jejich kolekci her o proslulém českém Vídeňákovi.. (07.08.2006)

1.) Seminár o objavení pozostalostí génia Járu Cimrmana na chate v Liptákove, posúdenie jeho literárnej, dramatickej a poetickej tvorby, predvedenie technických vynálezov - elektrické kreslo, divadlo bez hercov, príspevok Járu Cimrmana k svetovým filozofickým smerom. 2.) Hra Akt - Nádejný umelec Žíla (Jaroslav Weigel) sa snaží nakresliť akt, avšak vášeň mu to nedovolí. Spolu s modelkou a neskôr svojou ženou Žílovou (Miloň Čepelka) majú postupne piatich synov, ktorých opustia a po rokoch si ich pozvú im vyjavia pravdu o pravých rodičoch. Na troch z nich - učiteľ Láďa Pýcha (Ladislav Smoljak), Bedřich Síra (Jan Hraběta) a doktora Turnovského (Zdeněk Svěrák) čaká nejedno prekvapenie. Hra je dopĺňaná spevmi, tancom a občasnými básnickými vsuvkami. (11.04.2012)

No je znát že se jedná o hřích mladí... Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká. Oč by bylo méně bolu kolem kamen, kolem stolu, oč by bylo více síly pro sekery, dláta, pily pro lopaty, pro motyky nebýti té erotiky. "Neblázni, vy to chcete hrát ještě jednou?!" zděsila se po představení Svěrákova manželka, když po premiéře její muž přemýšlel nahlas co by se dalo vylepšit. Hra Akt byla v  80.tých letech zakázána, aniž se jejímu autorovi podařilo zjistit příčinu. Jen náhodou se po jejím obnovení podařil zjistit důvod zákazu. Kolem  9.května volal někdo na ústředí aby se hra kolem tohoto data nehrála a nebyl tak znesvěcen "akt osvobození".Z pokynu se ale jakýmsi přeslechnutím stal rok a půl zákazu uvádění této hry a i díky tomu byla další nálepka divadlu jako problémovému  nalepena. Datum premiéry této hry, tedy 4. října 1967 je stejné jako zrození Járy Cimrmana pro veřejnost. Protože hra byla příliš krátká, vznikl nápad na seminář  v kterém se poprvé v historii souboru mluvilo o jejím autorovi, tedy Járovi Cimrmanovi. Premiéra této první hry proběhla Malostranské besedě 4. října 1967 a režii ještě neměl jako u všech ostatních Ladislav Smoljak, ale rozhlasová režisérka Helena Filipová, která pronesla památnou větu když pánové na scéně vyváděli. "Přestaňte blbnout, jednou se tím budete živit". V té době ji ale nikdo nebral vážně. (13.01.2019)

Má to svoje momenty. Je jich hned několik druhů, takže každý si přijde na své. I já si přišel na své, avšak kromě sem tam nějakého vtipu, který pobavil, nebo hlášky, kterou budu hrdě používat v běžném životě, je tam i dost vaty. V tu chvíli jsem si říkal, jestli není délka 105 minut lehce přestřelená. Možná ano, ale děj se dělí do pohodlných dvou aktů, takže se hra hezky vejde do formátu dvou klasických dramatických seriálů. Obsazení super. Zde bych rád vyjádřil respekt panu Svěrákovi, pakliže to byl jeho nápad vzít (navzdory autorství) si na triko roli, která mě bavila nejméně. Ačkoliv ve všech číslovaných listech musí být i poslední místo. Je to sice kruté, ale musí to být. (22.11.2022)

Vím, že Cimrman má lepší hry, proto nedám plnej počet. Stejně to na něj podle mě nedosáhlo. Humoru je tady dost a dobrého a je to takové to klasické hraní s češtinou a inteligentními hláškami, ale často mi to přijde dost suché, někdy až trapné (např. proklamované zpěvy a tance nejsou z mého pohledu nic moc). Myslel jsem si, že seminář se nevyrovná tomu, až přijde na řadu hra, ale nakonec je to tak na stejné úrovni. Přesto je celé to divadelní představení legendární. Nejvíc mě dostává hláška, kterou sám často použivám: "Tos mě tenkrát nasral, kamaráde." (20.01.2020)