Dnes v jednom domě

František Filip nám tentokrát servíruje "román pro obrazovku" o tom, jaké je to úžasné a pokrokové vyměnit Malou stranu či rodnou "barabiznu" za krásné nové sídliště. A tentokrát jde do tuhého, socialistickou propagandou se zde dávkuje masově a často je halena do biblického (!) hávu - bytovka jako archa pro všechny a sídliště jako celá flotila arch. "Pixly" jsou tu snímany jako katedrály a lehká kritika odbývána např. takto: "A víš, že ten barák je docela hezkej? Kdo říká, že tyhlety baráky jsou ošklivý, ten musí bejt úplně slepej" (stavbyvedoucí Panc). Jednotlivé díly jsou zasazené do období jednoho roku (od zimy do zimy) s důrazem na tehdy nejvýznamnější společenské události a normalizační každodennost (Silvestr, sledování TV, 1. máj, víkendové odjezdy na chalupy, domovní schůze apod.). Řada promluv je neopakovatelných: "Se na mě díváš jak na Pinocheta!", "Seká v emigraci hlavy kuřatům, dva tisicé denně, 18 mil od hospody.", "takovej pantofel, pod kterej bych se já vešel, se ještě nenašel", stejně jako řada dílčích dějových linek: cynický pár Strachotovic a jejich silvestrovský výstup, starý Panc, těšící se na buldozer, protože neni kočka, která se drží místa; skororozvod Jarky s Krejzou, kvůli elektromotorům (Krejza se pere za hospodářství s těmi "na hoře" a nedá mu to ani doma); petrbokovic pes, pohřbený do základů další piksly ("víte co, dejte nám ho tady do vejkopu, bude mít nad sebou pomník jako nemá žádnej člověk a ještě na něj budou chodit čůrat pejskové"); Slávek, co chce mít svatbu na 07. 11. (VŘSR), aby měl každý rok ohňostroj; řidič komunálních služeb a zároveň teatrolog Pilich a nespočet dalších. "Já se odsud nechci jakživ stěhovat!" (Jarka) (11.11.2018)

Franta Filip se po seriálu s venkovskou tématikou (Chalupáři)pokusil s některými stejnými herci natočit oslavu panelákového sídlištního bydlení. Vzhledem k tomu, že bydlím v rod.domě a nikdy jsem v paneláku nebydlel, jeho "poselství" v mém případě nemohlo nikdy padnout na úrodnou půdu. Úsudek o urovni bydlení a estetického vjemu "králíkáren" na ráz města si udělá každý sám, nicméně, co se týče tohoto seriálu, musím konstatovat, že kvalita tohoto díla je velmi podobná kvalitě výše zmiňovaných paneláků. Zkrátka, je to na h...o. Naprosto konsternován jsem byl ze scénáře, z některých zcestných prázdných dialogů, ani hvězdná kohorta, v čele s Růžkem, Lukavským, Sovákem aj., se nepředvedla. Zobrazení reality života obyčejných lidí na sídlišti si nepředstavuji tak, že dva herci hodinu kecaji o pianinu, které se už nevejde do pokoje a nevědí co s tím. ** jen za první dva díly. (29.08.2004)

Jelikož v paneláku už dlouhou řadu let bydlím, tak se mi téma docela zamlouvá. Srovnávat to se slavnějším seriálem Byl jednou jeden dům mi přijde nepřípadné. Kvalita je rozhodně na straně známějšího díla, ale přesto se mi nezdá, že by to byla taková katastrofa. Příběhy jsou celkem solidně napsané a divák má možnost se s postavami konfrontovat a ztotožňovat. Hlavní výtku bych měl proti příliš dlouhým dialogům, které nudily a ubíjely. (19.10.2011)

Něco mezi. Rozhodně to nedosahuje úrovní našich nejpodařenějších seriálů, ale je to profesionálně odvedená práce-lehce poplatná tehdejší době. A když se to srovná s jinou tvorbou,buď rudě angažovanou, či dnešní-debilní, tak Dnes v jednom domě vychází jako solidní *** sonda do života normálního normalizovaného člověka:-). (29.06.2010)

moje zaujímavosti: Luděk Munzar stvárnil v seriáli sochára a expriateľa Jany Šulcovej, pričom vytvoril bustu podľa jej hlavy, ktorú si herečka mohla po skončení ponechať ako pamiatku na filmovanie. (dyfur) Jediná úloha herca Václava Postráneckého, kde sa objavil v posteľnej scéne. (dyfur) Herec Jan Pixa mal v čase natáčania seriálu už zakázané filmovať, napriek tomu sa ho režisérovi Filipovi podarilo dostať na obrazovky. Objavil sa v časti, kde je televízna súťaž Desať stupňov ku zlatej - bol v zábere za riadiacim pultom. (dyfur) (29.09.2014)