Dnes v jednom domě

Československý normalizační seriál, v němž účinkuje skutečně spousta hereckých legend, jež hrají obyvatele jednoho panelového domu. Seriál se vyznačuje neobvykle dlouhými díly a také zbytečně nataženými dialogy, jež jsou však často banální či dokonce hloupé. V každém dílu se vyskytuje hlavní postava, jejímž starostem je věnováno nejvíce prostoru, avšak na obrazovce získávají dostatek příležitost i ostatní obyvatelé domu. Za nejpovedenější seriálovou postavu bych označil zřejmě cholerického pedanta a šachistu pana Klimta v podání J. Somra. Naopak tentokrát nepřirozenou dvojici nepříliš bystrý frajírek Hanzlík a komisní upjatá Kolářová a také manžele Krejzovy Postránecký/Maciuchová řadím na opačný konec žebříčku. Výraznou roli dostal E. Cupák coby spisovatel v podnájmu u přátel, přičemž Silvestrovský díl a jeho opileckou hádku s A. Vránovou hodnotím jako velmi působivou. Poučné bylo sledovat znalce divadelních her metaře Pilicha (V. Menšíka) v televizním soutěžním pořadu. Co se týče normalizační agitace, byla omezena na nejnižší míru, bohužel však seriál postrádá lepší scénář. (12.08.2013)

Znovu platí, že staří čeští herci dávali maximum svého umění i do sebevětších blbostí, takže i tady můžeme zaznamenat krásné etudy v podání Dany Medřické nebo Vlastimila Brodského. V některých momentech i celkem vtipné hlášky (Josef Somr: „No podívejte, já vim, že moje dcera není žádná Afrodita, konečně je po matce, že… ale figuru… ne?... figuru má pěknou, ne?“). V sedmém díle ovšem s totálně úchylnou účastí Vladimíra Menšíka v jakési socialistické televizní soutěži. Jako celek bezzubá sídlištní nuda, v níž ani oblíbené spojení Kolářová-Hanzlík nefunguje. Zbytečný seriál a z dnešního pohledu zapomenutíhodný. (10.08.2012)

Chvílemi skutečně dost nudné, ale plejáda vynikajících českých herců to prostě nějak utáhne. A o to mi jde především u starých československých seriálů. O předvídatelný děj ani tak ne. Dávám vysoké hodnocení,k čemuž mě přiměl fakt,že ač patřím mezi ty dříve narozené a Luďka Munzara jsem nikdy neměla ráda, ba přímo se mi protivil, tady jsem najednou zjistila opak. Jeho celkem zanedbatelná role sochaře byla nesmírně přesvědčivá.Pro mě nejpřesvědčivější. Já jsem si poprvé uvědomila, že je to skutečně Pan herec, což jsem v minulosti popírala. No, asi jsem dozrála. Pozdě,ale přeci :)) (03.09.2015)

Řekl bych, že je to dost podhodnocenej seriál. Je tedy fakt, že je to v podstatě o bandě komoušů, kteří zažívají svý poměrně nezajímavý lapálie v paneláku a jeho blízkým okolí, ale taky je fakt, že to závratně hvězdný obsazení a poměrně dobře napsanej scénář celej seriál kvalitativně posilujou. Zvlášť bych vyzdvihl herecký výkony Růžka, Medřický, Lukavskýho a Somra a to je už slušná sestava. Škoda, že tam hrajou i sračkeři, třeba rozjívenej děvkař Hanzlík, otroubená Maciuchová anebo Kolářová s nejobludnějšíma brejlema na světě. Update: Jednu hvězdu jsem musel ubrat. Pozdější díly jsou už dost nudný a o hovně. Jednotlivý díly třeba zobrazujou 90 minut v kuse Vinkláře, kterej se bojí jít na banální operaci, Hanzlíka, kterej balí největší krávu pod Sluncem (Kolářovou) či dokonce nechutnýho Munzara, kterej neúspěšně předstírá, že je umělec - bohém. Podivuhodně málo prostoru tu dostali Hrušínský a Jirásková. (16.06.2013)

Krásně napsané příběhy obyčejných lidí z "domu bez dějin a paměti". Nevím proč mě zatím tenhle seriál nějak míjel. Asi proto, že jsem se bránil srovnání s mým velmi oblíbeným seriálem Byl jednou jeden dům. Nebo možná proto, že jsem měl zejména dříve k životu k paneláku podobně skeptický postoj jako postava Petrboka s podání famózního Martina Růžka. Jeho soukromé "válce" s osudem (stěhování z Malé strany) jsem přitom strašně moc rozuměl, protože sám jsem (ač jako mladík) zažil stěhování z kouzelného prostředí na Vinohradech do "pixly" na severozápadním městě. Po víc jak 20 letech mi už asi nevadí, že ty zdejší paneláky nejsou "baroko", ono totiž hezky se asi dá žít všude. Když se sejdou lidi. V tomto seriálu se tedy těch "krásných" lidí (herců) sešlo požehnaně. Skoro každá výraznější postava seriálu (počínaje zmiňovaným Růžkem s Medřickou či Rosůlkovou přes tehdejší střední generaci jako Menšík, Vínklář až po mladý pár Maciuchová s Postráneckým) by si zasloužila samostatný komentář. Mě ale asi nejvíce zaujala naprosto geniální dvojice Kolářová s Hanzíkem, jejichž vzájemné namlouvání je úžasně vtipné (viz třeba hláška Hanzlíka "Se na mě díváš jako na Pinocheta") a jiskrné. A pak postava věčného gentlemana Jiřího Adamíry, když se s neuvěřitelnou noblesou vypořádává s nevěrou své ženy a pronáší u toho velká moudra ("pravda může být někdy k ničemu, nikomu nepomáhá a jenom ubližuje"). Vůbec v tomhle směru seriál v sobě nezapře rukopis obou scénáristů (Otčenášek, Daněk). Samozřejmě, že se zde objeví trocha toho "dobového balastu" (domovní důvěrník, soudruhování na schůzky, kde se řeší nesplnění plánu nebo dialogy Postráneckého s Větrovcem o tom, nakolik je v socialisté společnosti potřeba pokrok). Ale nemohu si pomoct na svou dobu je ten seriál výborný a dnešní produkce mu nesahá ani po kotníky. Proto mě rozčiluje to slabé zdejší hodnocení (49%). Dokonce jsem kvůli tomu přemýšlel dát i plný počet... Ale přišlo mi to nefér vůči tomu prvnímu (již zmiňovanému) společnému počinu Otčenášek, Daněk, který přeci jen hodnotím o trošku víc. Ale jen o trošku. (12.05.2020)