Kráľovná prekliatych

Vcelku dobrý Stuart Townsend (nechce se mi rozebírat, že jeho Lestat se chová z gruntu jinak než ten Cruisův a že ten Tomíkův měl o třídu lepší charisma), Vincent Perez zahrál nejlíp, co jsem ho kdy viděla a Aaliyah vypadá v několika scénách díky těm kontaktním čočkám vcelku... mrazivě. Suma sumárum o několik tříd horší než Interview s upírem, pořád ale dobrý průměr. (11.05.2004)

Kdyby mi někdo ukázal z Královny prokletých fotku (nebo víc fotek), byl bych možná tvrdil, že to bude asi dobrý film a rozhodně se na to podíval. Hezká atmosféra, pěkné kostýmy a hlavně krásná Aaliyah. Ale bohužel filmu chybí jedna věc, která se hodí. Nemá scénář. Nebo se minimálně nechová, jako by ho měl. (17.12.2005)

Jeden z mých osudových filmů. Vlastně definuje mé rané dospívání. Od té doby se toho mnoho změnilo, ale Queen of the Damned vždy ve mně vždy probudí nostalgii a připomene mi, kdo jsem a kdo jsem bývala. Tento film výrazně ovlivnil to, jakým směrem jsem ve světě filmu začala ubírat a bez něj bych jeho kouzlu možná nikdy nepropadla. Kdyby se mé první setkání s ním uskutečnilo v posledních letech, těžko uvěřím, že bych bych si jej tolik zamilovala. Není totiž dokonalý, vlastně už mě ani nebaví se na něj dívat a obzvláště poté, co jsem si přečetla výborné knižní předlohy od Anne Rice, vidím, co z filmu mohlo vzniknout, neboť si jen v podstatě vypůjčili jména a nedivím se, že samotná Anne Rice toto zpracování ráda nemá. Nic z toho však nemůže ohrozit to, co pro mě Queen of the Damned znamená. (18.07.2007)

Až na to nutný zlo v podobě debilních digitálních triků to bylo super, mělo to parádní atmosféru, dobrej saundtrek a výbornýho hlavního představitele, kerej se na to hodil víc než onehdá tomík krujzů, snad jen ten vincek perezů moch mít dlouhý vlasy, když už teda tam musel bejt, ale lépe ho mohli nahradit někym jinym. Rip elája. (29.05.2020)

Co o to, námět by byl fakt zajímavý, ale to zpracování... Tenhle film prostě nemá žádnou poetiku, atmosféru. To nejlepší, co tohle dílko může sdělit, podává skrz monolog páně Lestata, ale, to co při něm běží na plátně připomíná nepovedný videoklip s afektovaně nakřáplým hlasem Jonathana Davise v pozadí. Děj je příliš prosťoučký a příliš nelogický, herci odvádějí, to co mají, lehce vyčnívá svůdně divný Stuart Townsend. Ale ono je velice těžké převést předlohy, kde se mluví a přemýšlí a nic moc extra se v nich neděje, v dílo, ve kterém se nestřílí a není akce, tak, aby to k něčemu bylo. Chce to alespoň trochu invence, neotřelosti a samozřejmě taky nápady. S velkým přimhouřením oka jsem to vykoukala na 50%. (27.06.2007)