Zlaté opojenie

Stala sa mi neuveriteľná vec. Pri opakovanom sledovaní (po desiatkach rokov) som zistil, že tento slávny Chaplinov film ma nebaví tak, ako som očakával. A stálo ho to hviezdičku. Problém nebol v kvalite gagov. Tie sú aj po 90 rokoch fantastické a funkčné. Len tie nábehy na gagy sa mi teraz zdali zbytočne dlhé, ako keby mali mať aj didaktický význam pre menej chápavých divákov ("Pozor, teraz to príde"). Neviem, ako vyznieva nahovorená verzia z roku 1942, ja som videl a hodnotil iba pôvodnú otitulkovanú verziu. A po tej druhej ani netúžim. Už mám niekoľko nepríjemných skúseností s kolorovanými čiernobielymi filmami, nepotrebujem ďalšie negatívne zážitky. (02.09.2015)

Už dávno som sa tak netešil happy-endu ako pri tomto filme (napriek tomu, že je jasný od začiatku). Ale keď ono sa to ani nedá nefandiť takej sympatickej postave, akou je chaplinov tulák, ktorý či už sa smutne pozerá psími očami, alebo sa snaží, aby mu pri tanci nespadli nohavice...vždy si ma dokáže získať. A to, čo niektorí volajú sentimentálnosť, je pre mňa kúzlo starých filmov, bez ktorého by to vôbec nebolo ono. (01.04.2009)

Jakkoliv mohou filmy němé éry připadat dnešnímu divákovi naivní, jednoduché, ba někdy přímo až hloupé, každý, kdo jen malinko filmu rozumí, na nich musí ocenit úžasné tvůrčí schopnosti tehdejších scénáristů, režisérů, ale i herců. Chaplin byl (a je) králem komiků a nemůže jej překonat ani Mr.Bean, ani nikdo další. Už jen proto, že filmy Ch.Chaplina byly nejen humorné, ale nesly v sobě i jisté poselství. A bavily mnoho generací a dalších mnoho generací (doufejme) ještě bavit budou. Samozřejmě jim lze oprávněně vytknout jistou klišovitost, ale to je jen drobnost, kterou třeba současní tvůrci ve svých filmech berou za samozřejmou a tím je (a sebe taky) degradují. Zlaté opojení je (dá se říci) typickým představitelem vrcholné Chaplinovy éry a patří k tomu nejlepšímu, co tento génius stvořil. (07.06.2004)

Pokud se na začátku filmu ozvou melancholické smyčce a vypravěčův hlas, oboje dvoje patří Charliemu Chaplinovi a vám se dostala do ruky jím upravená a ozvučená verze z r. 1942. I když spoustu času ztratil film pochopitelně na titulcích, jde o zkrácenou verzi, ve které přijdete o pár scén, včetně konce, takového, jaký má prostě být. Komentovaná groteska také ztrácí část svého kouzla, už třeba vnucuje pohled vypravěče. Nevím, proč se k něčemu takovému Charlie rozhodl, každopádně mé hodnocení je za verzi původní, němou. Té nechybí absolutně nic a Chaplin znovu dokazuje, proč v mých očích překonává své jinak výtečné kolegy. Je to právě za momenty, které humorné být nemají, a které tvoří velkou část jeho filmů i osobnosti. PS: Pro onu "director's cut" si 1*-2** odečtěte. (18.05.2007)

Díky Chaplinovi jsem začal mít rád němé filmy a pochopil, že v nich můžu objevit něco nového, podobně opojného jako v pozdější produkci. Konkrétně tenhle film mě naučil mít rád trhaný obraz, nezastavitelnou hudbu v pozadí, naivní triky a přehnané herectví. Těžko říct, jestli bych bez Zlatého opojení vůbec našel odvahu vidět ty desítky úžasných filmů beze slov, které plní vitríny nenažraných intelektuálů... Tím nechci říct, že pouze a jedině tenhle Chaplin otevře "bránu k poznání". Na každého asi čeká jiný film, pokud vůbec - ale stojí za to hledat. (22.08.2005)