V perine

Tento zanr prilis neopevuji a neni to dle meho vkusu. Kazdopadne si mysiim, ze autori z nadpolovicni vetsiny dosahli toho, ceho dosahnout chteli a mozna diky prave tomu by se dalo ukol hodnotit jako splneny. To, ze se na to prilis nedalo divat je vec druha. Fantazie je velky pojem a tezko hodnotitelny, jelikoz fantazii se meze nekladou, zavisi na vkusu a vlastni velikosti. Fantazie je treba ocenit a proto 3*, ikdyz me se to ani v nejmensim nedotklo. (31.01.2012)

Napočítal jsem celkem tři dobré momenty - písně Schody a Peří, prach a broky od skupiny Kabát a krátký, avšak neodolatelný tanec Bolka Polívky na druhou z nich. Jinak nic. Ústřední melodie sice ještě jakžtakž chytlavá, ale texty písní krkolomné a beze smyslu stejně jako děj (přitom původní nápad špatný není), většina herců a hereček se příšerně pitvoří, na pastelově kýčovitou výpravu se sice poměrně hezky dívá, ale jen chvíli... F. A. Brabec rozhodně není český Tim Burton a raději by měl zůstat jen kameramanem a poslouchat jiného režiséra. (27.12.2014)

Padám únavou z těchto "módních" výstřelků české kinematografie. Nacpat do filmu co největší množství známých jmen. Splněno. Obsadit režiséra, který se svou tvorbou nepokročil za ty roky k lepšímu, ale spíše naopak. Splněno. Udělat z toho nechutnou sračku, myslící si, že uspěje, protože jsme všichni ovečky, co budou říkat, "ale vždyť tam hraje Roden". Splněno - ale žádné zkurvené ovce nejsme. Pěknej trapas pro ČR, asi jako song "Je třeba zabít Davida", kterej to stejný akorát na poli hudby. Velebnosti du blejt. 0% (26.12.2012)

Šíleně moc neslučitelných barev, spousta ne moc povedených představení a kýčovitých kostýmů. Dětské obsazení je v mých očích bída největší. Holčička ani chlapeček moc hereckého talentu totiž nepobrali. Celé to potom vypadá uměle a trapně. Hafo známých jmén na jedné kupě také zázraky neudělá. Na place máme totiž nepřirozené antiherce a poměrně dobrýmé herce, kteří zase nemají šanci pořádně hrát. Neladí to..vůbec. Při životě to drží snad jen zpěv Lucky Bílé. 1*. (20.11.2011)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)