V perine

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Napočítal jsem celkem tři dobré momenty - písně Schody a Peří, prach a broky od skupiny Kabát a krátký, avšak neodolatelný tanec Bolka Polívky na druhou z nich. Jinak nic. Ústřední melodie sice ještě jakžtakž chytlavá, ale texty písní krkolomné a beze smyslu stejně jako děj (přitom původní nápad špatný není), většina herců a hereček se příšerně pitvoří, na pastelově kýčovitou výpravu se sice poměrně hezky dívá, ale jen chvíli... F. A. Brabec rozhodně není český Tim Burton a raději by měl zůstat jen kameramanem a poslouchat jiného režiséra. (27.12.2014)

Karel Roden vypadá komicky a do role mi moc neseděl. Jiří Mádl vypadal trošku jako gay a při jeho kreacích a výrazech jsem se musel řezat. Kdybych bral tento film vážně musím dát odpad, ale beru to jako pokus o vtip. Hudba se dala poslouchat a možná kvůli tomu si aspoň takové hodnocení zaslouží... 4/10 = 41% (17.11.2011)

Kýčovitá pohádka, kterou potápí tupost jejího scénáře a naprostá nedějovost. Avšak režisérsky a hudebně je zvládnutá na jedničku. Po herecké stránce je značně nevyvážená. Herci se snaží, místy jim jejich konání věřím, místy mám s tímto problém. Nejpříjemnějším překvapením je zde Lucie Bílá, které roli maminky dokonale sedla. Vzhledově sice připomínala kdejakou průměrnou učitelku, ale její herecký projev nebyl vůbec na špatné úrovni. Karel Roden měl zde menší úlohu, ale i v té zářil. Každopádně přiznávám, že ho raději vidím v jiných typech filmů. Jak jsem již zmínil, V peřině je ztělesnění kýčovitosti. Na české poměry se však jedná o slabší průměr, rozhodně ne o průser. Má své mouchy, ale muzikálově funguje jak má. A právě muzikálů je zde převelice málo. 55% (14.11.2011)

Zvrácenost, jejíž scénář sepsalo tříleté dítě pomocí pastelek a toaletního papíru a kterou Brabec natočil ještě uměleji než všechny svoje dosavadní filmy. Výsledkem je tupá a přeslazená maškaráda totálně vymletých známých ksichtů a jejich spratků, kde si logika bere permanentní dovolenou a kde nedrží pohromadě ani základní parametry příběhu. Vašutovy "rejbeny", filtr z podtácků, plácání po dětských prdelkách ve slowmotionu a Support Lesbiens s Kabátem? WTF? Vidět 3D verzi, asi bych šel z všudypřítomné kombinace bledě modré, žluté a růžové klopit. (19.06.2011)