Snehulienka navždy šťastná

Film jsem viděl mnohokrát jako dítě, doteď máme někde originál whs. Z mých vzpomínek to bylo velmi hororové. Když jsem se na to koukl teď, mám podobná pocit.:) Je to zajímavý námět, a byl by z toho i super scifi horor. Prostě to vypovídá skutečnost, že to že vyhrajete jednu bitvu, neznamená že máte válku v kapse, a v životě není žádné jsou jen šťastní navěky. Sněhurka a princ si to tady museli ještě hodně zasloužit. No Kníže a drak jsou opravdu hororový, sněhurka jemná a princ správnák, navíc je tam milion vychytávek, za největší bych označil výra kuřáka, který chce být pořád zlý, a je s ním fakt švanda. Nemůžu to hodnotit objektivně, ale z mnoha pohledů je to zajímavý počin, aneb jak to teda bylo dál....? (27.04.2014)

Abych začala od konce. "Jsi připravena žít šťastně až do smrti?" Při téhle princově otázce už jsem chroptěla smíchy. Pohádka mě minula v dětství, takže jsem s množstvím nakoukaných pohádek věděla přesně, kdy se vybouří Bouřilka a Tajemný průvodce pro mě byl od začátku odhalený jak Michelangelův David. U čeho bych se asi jako dítě bála, jsem se ve svém stařeckém cynismu bavila. Když to shrnu - chtěla bych si umět vykouzlit kytky a pak bych chtěla toho báječného netopýra. (29.05.2013)

Náhoda tomu chtěla, že jsem zhruba přesně před dvaceti lety měl zapnutou televizi, právě když to začalo. Z původního pouhého přebývání v místnosti se stalo koukání a z koukání příjemný pocit po pohádce. Pak jsem to nadlouho vypudil z hlavy a stejnou náhodou na to nedávno narazil v nekonečných vlnách internetu. A to dokonce s původním podařeným dabingem. Tajemný šeredný průvodce, trpaslice a jiné potrhlé nápady překonaly i tu feminizační tóninu. A nostalgie docela zapracovala. (28.05.2013)

Film Sněhurka a jak to bylo dál obrovským způsobem doplácí na značku, kterou se snaží rozvíjet. Mezi původní disneyovskou Sněhurkou a sedmi trpaslíky a tímhle snímkem leží neuvěřitelných padesát let, během kterých se animovaný film proměnil takovým způsobem, až se mezi oběma Sněhurkami prakticky vytratila jakákoliv formální kontinuita - a z toho důvodu se nedivím, že studio Walta Disneyho mělo z tohohle pokračování doslova noční můry a házelo tvůrcům klacky pod nohy, jak jen to šlo. Takže Sněhurka a jak to bylo dál je animovanou trestí osmdesátých let a sama o sobě funguje docela dobře, ale jako pokračování velké legendy prostě neobstojí (jak bychom se asi dnes dívali na nové pokračování Bena Hura?). Takže jako typický produkt doby je tenhle film vydařený ve vší té ulítlosti (Matka Příroda je - jak tu kdosi napsal - opravdu "hodně alternativní") a osmdesátkové syntetičnosti (jedna z písniček mi připomněla pohádky z československého socíku) a závěr působí opravdu hororově, jenže kdyby tohle viděl Disney, asi by se hodně divil, co se s jeho milovanou Sněhurkou stalo za padesát let. Na závěr bych snad jen dodal, že ač jsem tenhle film viděl včera zhruba po dvacetileté pauze a spousta scén mi vyskakovala zaprášená z paměti, na Vejra jsem za tu dobu stihl asi zapomenout nadobro. (386.) (27.08.2008)

Naposledy jsem to viděl asi v pěti letech. Teď, po déle jak patnácti rocích jsem měl možnost díky TyTrubce připomenout si dětství a zjistit, že od mých nejlepších vzpomínek se za ta léta vůbec nic nezměnilo. Tenhle film navždy zůstane v mé paměti pod položkou "krásné nezapomenutelné". Kvalitativně na úrovni těch lepších pohádek, nelze film jinak než doporučit. (09.12.2009)