SLC Punk!

Film je punk asi tak jako Avril Lavigne... Amíci možná dali světu pár skvělých punkových grup (krom legendárních feťáků z Ramones třeba Dead Kennedys, Black Flag nebo The Stooges), ale stejně je to národ samých redneků, kteří by nejradši pochlastávali pivo z plechovky, poslouchali country a snili o sexu s koňma. A přesně takovej je i tenhle dementní snímek, s Matthew Lillardem jakožto s nejhorším filmovým punkáčem, co jsem kdy viděl. Jedna hvězda za dobrej soundtrack, druhá hvězda za maniakálního Tila Schweigera. (21.02.2016)

Generation X, Dead Kennedys, Adam Ant, Roxy Music, Rush, Velvet Underground, Spandau Ballet, Ramones, Blondie, Exploited, Stooges, Fear, Van Halen....Punk a pogo. Spousta anarchistických keců pořád dokola, No Future. Čekal jsem něco špinavějšího, odvázanějšího, bizarnějšího, hnusného, krvavého a odporného. Nebýt skvělé muziky, tak nedám ani ty dvě hvězdy. Slovy hlavního hrdiny - tohle není punk, to je jen póza. Alespoň že se kruh uzavřel a vše skončilo blbě... (07.09.2018)

Herci jsou skvělí (zejména Til Schweiger a hlavní pankáč Matthew Lillard), atmosféra a kostýmy jsou skvělý, soundtrack je naprosto skvělej, ale je to hrozně únavný. Témata se opakují a prostě hodina a půl plná dialogů a bez nějakých aspoň trochu zapamatovatelných nebo dějově silných scén, je trošku utrpení. Film mi konec konců dost připomíná Trainspotting, kterej vyšel o dva roky dřív. Stejný téma, dost podobná partička lidí s podobnými osudy. Jenže Trainspotting je ve všem ještě o dost lepší. (24.10.2022)

To čeho jsem byl právě svědkem, film samotný nazývá pojmem „pozér“. Film má s punkem společný snad jenom název - to se spíše tvůrci příliš často koukali na Trainspotting. Ne že by schéma filmu o dvou mladých punkerech ze Salt Lake City a jejich cestě k poznání, že čistá anarchie vlastně vůbec neexistuje, bylo vyloženě špatné. Naopak, průserem je asociálně pseudointelektuální ztvárnění samotné a za zmínku stojí pouze vhodně složený soundtrack s těmi největšími legendami scény (Dead Kennedys, the Stooges, Ramones aj.) (20.07.2011)

Na první pohled pseudointelektuální sračka, která se snaží provokovat svým anarcho-punkovým vzevzřením a občasným wtf momentem (nákup piva...), na druhý pohled je to čistě pozérská záležitost a právě tím se při hlubším přezkoumáním stává pseudointelektualita nečím větším. Merendino skvěle vystihl nejen americkou punkovou scénu, to jest, že punk v původní čisté formě neexistuje a možná nikdy neexistoval (znám všeho všudy dva čistokrevné kluky, kteří opravdu žili chaosem- možná to je ten řád- a to jsem se v komunitě dlouho pohyboval) a čím víc si člověk myslí, že je true, tím víc se v sobě samém stává pozérem. O soundtracku nemá cenu diskutovat, buď to máš rád a dáš pět, nebo tě jen prudí. Podle mě je vybroušený. Dobrý film s velmi realistickým koncem. (08.12.2010)