Svetlá veľkomesta

Mnoho starých grotesek má jakési nezaměnitelné kouzlo. Světla velkoměsta mezi ně bohužel nepatří. Je to sice vtipné, ale z dnešního pohledu je film neuvěřitelně naivní a celé je to napěchované zbytečnou výplní. Mít film 40 minut a rozesmívat od začátku do konce, těžko bychom mohli protestovat, ale hodina dvacet je silně předimenzovaná stopáž. (05.02.2017)

Svetlá veľkomesta sú namilší Chaplinov film. Netradičná romantika, ktorá by dnes obtiažnejšie prešla (fyzicky handikepované dievča) od námetu po realizáciu. Niekoľko veľmi vtipných momentov a tradične kritika hierarchie spoločnosti a nastupujúcej finančnej krízy, aj keď bez ostrejších hrán. Humor je ale svojim spôsobom predsa najúčinnejší. V Chaplinovom podaní to pôsobí veľmi nenásilne. (03.06.2012)

Mám slabosť pre staré filmy ale zrovna nemé grotesky s 30´s rokov nie sú to, čo by som denne vyhľadával. Zopár som ich videl ale skôr to bolo iba pre historické účely a boli to zvyčajne iba nejaké prelomové či zásadné kúsky alebo iba avantgarda... Salvádor Dalí a spol. Na moje prekvapenie tento nebol vôbec zlý a niektoré vtipné scénky sú, povedal by som, doteraz vtipnejšie ako hociktorá plytká Hollywoodska komédia. Naozaj, fakt, vážne. Pri niektorých Chaplinovych gagoch som sa úprimne zasmial. Snímku som objavil v 250 najlepšie hodnotených filmoch na stránke IMDB. City Lights sa vyšplhal na nejaké 30 miesto, čo je dóóósť vysoko na nemý film. Pre mňa to ako celok rozhodne nefungovalo a kvázi dojemný ale naivný príbeh, teda vzťah zo slepou predavačkou kvetou, ma míňal míľovými krokmi, ale musím uznať, že Chaplin svojou hrou presne vedel čo robil. Všetky tie presné pantomíma, symbolické pohyby, ktoré mali znázorňovať nejakú nehodu, fungovali na milión percent, podával to neskutočne, ako pán. Scénka v ringu. kde doslova vymlátil jednému hromotĺkovy mozog z hlavy, bola neskutočne vtipná. Alebo záchrana milionára pred samovraždou pri ktorej skoro sám prišiel o život. Na nej som sa teda riadne nasmial. Mal to on dobre premyslené... V tých rokoch sa museli v kinách ľudia váľať od smiechu. Ako vo väčšine nemých filmov, čo som videl, aj tu mi dosť prekážal neustále sa opakujúci hudobný doprovod. Zopár tém sa dookola opakuje a tým to končí, to ma po chvíľke vždy prestane baviť. Ale ináč príjemné prekvapenie. Bavil som sa. (18.06.2015)

Přepsáno v listopadu 2019. Film Světla velkoměsta je velkolepé představení energií nabitého cirkusového klauna. Charlie Chaplin se tvrdošíjně postavil nástupu mluveného filmu usilovnou prací, zdokonalil a s důmyslnou pečlivostí pozměnil svá vlastní dřívější estrádní vystoupení i melodramatické toky pro záchvěvy emocí, aby sám sobě dokázal, že je stále schopen dosáhnout filmového úspěchu s pantomimickou zběsilostí cirkusového klauna. A Charlie Chaplin sklidil zasloužený potlesk. Cirkusový klaun je stále sarkasticky kousavý, přesto sociální kontrasty slouží především k efektnímu nasvícení jevištního parketu a k citovému zdůraznění shledání pro úplný závěr doznění. Cirkusový klaun je v dobré fyzické kondici, předkládá rozpustilost ve složených obrazcích dokonalé koordinace a taneční choreografie čar pohybů. Ta artistická zvukomalebnost našla estetický soulad řádu, vynalézavost s přizpůsobivostí jsou vhodnými společníky k dosažení stavu upřímné radosti ze života. Cirkusový klaun se vyznává z přebytku něhy a rozdává rozkvetlé košíky z lásky. Středem rozvášněně žádostivých hrátek je Charlie, toulající se nerozvážně v životních touhách. Je nuzným básníkem na bujarých hostinách smetánky, je i nestandardním manuálním pracovníkem, je soucitným dobrodincem, je ušlechtilým ochráncem a rozněžnělým romantikem. Cirkusový klaun se odrazil ke svému životnímu výkonu a v soustředěném transu předvádí dokonalé tvary piruet a poetické zákruty pocitů. Důležitou postavou je mladá květinářka (zajímavá Virginia Cherrill), slepá dívka s křehkým úsměvem čisté nevinnosti. Romantické vzplanutí ctí povznášející romantické ideály a nevznáší žádné osobní nároky. Radost ze života je odzbrojující. Významně kontrastní postavou je bohatec (zajímavý Harry Myers), čerstvě opuštěný nevěrnou manželkou. Alkoholické zatmění mysli je bezstarostně otevřené a vděčné svému zachránci života, leč střízlivost si potrpí na důstojné ceremoniály a třídní realitu. Z dalších rolí: stará a dobrotivá babička slepé dívky (Florence Lee), spolehlivý sluha bohatého pána James (Al Ernest Garcia), Charlieho urputný protivník za boxerskou slávou (Hank Mann), ctihodně důstojný starosta města v řečnickém projevu (Henry Bergman), párek loupeživých zlodějů (Joe Van Meter a Albert Austin, též v roli metaře a Charlieho spolupracovníka), chviličku vítězství užívající si boxer (Tony Stabenau), neúčinně pověrčivý černošský rohovník (Victor Alexander), s Charliem nespokojený vedoucí metařů (James Donnelly). původní Charlieho soupeř za boxerskou odměnou (Eddie McAuliffe), či trpělivý rozhodčí boxerského zápasu (Eddie Baker). Světla velkoměsta jsou k dokonalosti dovedným estrádním výstupem cirkusového klauna v choreografické souhře pohybu, v neutuchající touze po životě a také v něžnosti překypující melancholické poezii života. Obdivuhodný filmový výtvor v klaunské neposednosti snění! (30.07.2010)

Snímek má dvě naprosto jedinečné části. Úvod, který u mne nejen vyvolal salvy smíchu, ale zároveň mi přišel jako vynikající satira, jež se odehraje na prostoru několika málo minut. Chaplin v jediné scéně zesměšní nabubřelost, podlézavost, přehnaný patriotismus atd. Druhou jedinečnou částí je závěr. Pozdější Chaplin je sice dojič citů a slziček, ale Světla velkoměsta končí fantasticky, neboť závěrečné scéně schází doslovnost. Divák je vržen do velmi patetické situace, která navíc zavání klišé, ovšem ve chvíli, kdy má dojít k rozuzlení je film utnut. A zklamané očekávání vykoná své. Že by se zde inspiroval Aronofsky se svým Wrestlerem? :) (26.01.2010)