Slepá zuřivost

"Eat my fuck." Krásne nekorektná anarchistická jazda dvoch asociálnych vyvrhelov ulicami nočného L.A. optikou režisérky, ktorá spracovala jasne exploatačný námet do nadčasového pojednania o toxickej maskulinite a not-so-yuppie (čti: blue collar youth) nihilizme. Bez moralít a bez filtru. Nazoomovaný úsmev Davida Berkowitza (Son of Sam) v opening credits montáži. No reason, no remorse. Just pure mayhem. (07.07.2020)

Dodělali školu a čekala je budoucnost ve fabrice. Ta jim ale moc nevoněla. Jenže to ještě netušili, že po tomhle víkendu v Los Angeles je čeká budoucnost úplně jiná. Celkem mě překvapilo, že má film tak málo hodnocení. Za tip na tenhle film vděčím uživateli HorrFi. Díky kámo. Bylo fajn vidět mladýho Charlieho Sheena. Ikdyž ten tu byl ve stínu svýho vypečenýho kamarádíčka. To byl dobrej pošuk. Celkově jde spíš o takověj průměrnej film, kterej neměl šanci na to aby udělal větší díru do světa filmu. Takhle málo hodnotících mě ale celkem překvapilo. Film lze najít pod třemi českými názvy. (08.07.2023)

Motivace vytvoření námětu i natočení filmu jsou mi záhadou, což se ovšem dá říct i o chování "hlavních postav". Mám věřit, že dva kluci víceméně normálně prolezli až na konec střední školy, aby se pak z nich náhle přes noc stali vraždící maniaci? Otřesné dialogy a nepovedený dabing (Tonda Navrátil namluvil asi 58 postav...). (06.03.2011)

Som veľmi milo prekvapený, ako "seriózne" poňala myšlienku vraždenia pre zábavu, Penelope Spheeris. Mimoriadneho násilia sa divák síce nedočká, no tá bezstarostnosť z vraždenia, akoby išlo o bežnú náplň všedného dňa, tá je skutočne vyobrazená viac ako solídnym spôsobom. Mne osobne rozuzlenie nevadilo ( a prečo aj?), len škoda, že to nemalo väčšie grády či temnejšiu atmosféru. Inak Charlie Sheen je tu ako Johnny Depp v Nočnej More. Kto by to bol povedal, že sa z neho odstupom času stane jeden z najväčších šašov vo filmovom priemysle. (17.02.2017)

Malé filmové překvapení, které od svého natočení nezestárlo, Naopak, problematikou, kterou se zaobírá, je stále aktuální. Který dospívající nezažíval podobnou frustraci, že ty nejhezčí dívky jej neustále přehlížejí. Kolik z nás neztratilo směr a perspektivu po dokončení školy. Většina z nás však nedala této frustraci takový brutální průchod jako Roy (Bo je víceméně pouhý zúčastněný pozorovatel). Dialogy jsou až mrazivě přesné, od většiny dospívajících neuslyšíte ani dnes diametrálně odlišné. Celý výlet Roye a Boa do LA by se dal pojmout i jako vulgárnější výpověd o celé naší západní společnosti. Stupňující se frustrace a deprivace se musí někde a nějak zákonitě projevit, zvlášť, když alkoholem dopovaný organismus je stále pod menší kontrolou superega a volní jednání začíná řídit id. Bohužel, naše blahobytná konzumní společnost vytváří takových Royů a Boů desítky a desítky... (20.10.2011)