Najlepší z najlepších 3: Niet návratu

Tygrovo Karate posedmé a nejlepší čínský Azték potřetí. Černým číslům se nedivím, nikoliv však pro kvalitu této blbosti, ale díky kvalitě cílového publika, pro ilustraci si stačí přečíst některé komentáře. Phillip Rhee si sedl na režisérskou stoličku a rozhodl se sdělit světu jednoduché poselství : Já nie som retard, pretože mám inú farbu pleti. Podařilo se mu to ale jen napůl, zatímco bílí herci jevili určité známky vyšších nervových funkcí, ti černí se moc nepovedli a snad poprvé jsem ve filmu přál smrt dítěti, poněvadž herecký projev malého pastorova syna (černého) jevil známky nadmíru iritující katatonie. Dokázal jsem se však přes tuto obsedantní myšlenku přenést a jednoduchou bé až cé zábavu jsem si nakonec užil, protože nie som retard. A konečné tři hvězdy zambaigovu pokusu o film uděluji taky díky jeho závěrečnému wonderful naolejovanému opuštění bojiště alá John Rambo. (19.09.2014)

Není už Roberts, je jen Rhee, který když už nic, se umí alespoň nějak pohybovat. Ale stále se jedná o totálně nudné céčko bez logiky. Všichni se chovají jak imbecilové, akce tu skoro není, fighty s pěstmi už vůbec ne a po skončení Vás tahle kravina o rasimu Vás bude jen štvát, že jste u ní strávili 90 minut svého času. (23.05.2019)

Hle, jak jednoduché je v USA natočil film. Na tsunami vyvolané zvýšenou nabídkou po mlátičkových béčkách, Seagalovým Patriotismem a Walkerovým rangerstvím se Phillip Rhee ujal režie (na co něco takovýho studovat) svého akčního spektáklu, ve kterém odsoudil ty špatné chlapce s holými lebkami a zálibou v armádních výprodejích, vyburcoval a přesvědčil všechny rednecky vůkol. K tomu mu dopomáhej Bůh! Amen. (19.01.2014)

Původně jasný odpad, protože jak tu nebyly žádké bitky, tak tu byla hromada příšerných moralizačních keců o rasismu. Nicméně jak jsem viděl poprvé nácky (kteří jsou vážně neskutečně komičtí) v akci začal jsem tušit, že nebude tak zle. Posledních 20 minut je poctivá béčková (rozuměj příšerná) akce, u které jsem občas dostával záchvaty (moje jednoznačně nejoblíbenější scéna je ta s tou bazukou) . Asi si to ten film nezaslouží, pač je fakt příšerný ale za nácky a bazuku řekněme ... :) (15.08.2009)

Třeba, že námět o boji proti rasismu je stokrát obehranou písničkou, musí se do lidí hustit pořád, protože si lidi nedají a nedají říct. Phllip Rhee si ale měl najmout dobrého scénáristu, který mu námět obalí zajímavým hávem. Jako režisér akčních sekvenci by se autor neztratil ani dnes, selhává ale při pokusech vyvolat emoce. Prvoplánově totiž stavý na slizkém výrazu Marka Rolstona, toho času známého jako Buggse z Shawshanku. Ermey se nestihl moc ohřát a do děje nijak nezasáhl. Rozhodně snímek nezatracuju, dostává se mi zde prvotřídní béčkové zábavy, ale nepředpokládám, že to byl autorský záměr. Ona potřeba něco sdělit zde totiž moc nekoresponduje se sdělovací formou. Rozhodně se z toho dalo vyždímat mnohem víc. (02.01.2012)