Ônibus 174

Opravdu skvěle podaný dokument, který nic zásadně nepříkrášluje a dívá se na osud násilníka hned z několika pohledů (policie, příbuzní, oběti) a zcela maximální průhlednost díky neskutečnému množství video materiálu z únosu onoho autobusu se dá zcela věřit celé této kritice brazilského chaosu a neprofesionální policii. Solidní dokument, který přibližně v půlce začne diváka nahlodávat a cynik může i začít zoufalost Sandra chápat a budit dojem, že to rozhodně neni úplně špatný člověk vzhledem k okolnostem a podmínkám. Silné kafe na vystřízlivění z Evropského ráje, na který si stěžujeme. Jako dokument je to na čtyři, jako sonda do lidskosti současného člověka a osudů vyplývajících z jednoho extrémního odpoledne je to nenahraditelná studie, kterou sledovat v retrospektivě může být fascinující a zároveň maximálně depresivní. (17.02.2010)

50%. Moc dlouhé, trošku o ničem. Jediné co si z toho lze odnést je jakés takés poučení o poměrech v brazilské chudině a to, že brazilští policajti jsou naprostí amatéři. Zdlouhavé, rozebírá se každý plk a pohyb. Co stojí ještě trochu za to, je že vidíme reálné záběry a návaznost na události, které čin zapříčinili. Místy mi to přišlo jako šaškaráda (únosce říká rukojmímu evidentně, co má histericky křičet na policajty a kamery). Prostě exibice jednoho zoufalce. V Americe by se to snad nevešlo ani do zpráv, protože amíci by tuhle situaci zvládli do hodiny. (20.04.2010)

"The police do the dirty work that society doesn't want to see, but that the public hopes will get done in some dark corner." Myslíte že po některých brazilských filmech z poslední doby máte alespoň základní představu o situaci panující ve favelách? José Padilha, režisér Tropa de Elite, vás velmi rychle probere z naivity. Úvodní situace s držením rukojmích v linkovém autobuse 174 mu slouží "pouze" jako odrazový můstek k pohledu na nefungující systém. Během rekonstrukce složené z dochovaných záběrů, dokumentů a nově natočených rozhovorů s účastníky i odborníky zavítáte do temnějších vod nejen samotného Města Bohů. Autoři dávají prostor všem pohledům a názorům. Od (ne)oficiálních až po ty značně extrémistické. Avšak také nikoho nešetří. Únosce, policii, speciální jednotky a především ne společnost. Na druhou stranu ani nikoho neodsuzují. A tak to má být. Na dění ve stosedmdesátčtyřce se naštěstí nikdy nezapomíná a je zkušeně vedeno až k nepopsatelně silnému vyvrcholení. Zvláště záznam řádění lynčování chtivého davu je mrazivý tak, jak to umí pouze reálné záběry. Bohužel jsem viděl pouze mezinárodní festivalovou verzi, která je o půl hodiny kratší. I tak je zde na dokument dostatečně hutná stopáž, která dovoluje zajít dostatečně do hloubky problémů. Ônibus 174 nikdy nenudí ani na vteřinu. Působivostí a naléhavostí vás vyždíme. Emocionálně, psychicky i lidsky. Totálně. (13.01.2008)

7/10 Zpočátku to na mě působilo jako jiné "dokumentární" filmy, kde si režisér dovolí díky své bujné fantasii dotočit hromadu scén, které se mu do pořadu hodí a vydává je za ověřenou verzi - Jak to tenkrát bylo. S přibývající stopáží se můj pocit jistoty a bezpečí začal rychle měnit v drsné vystřízlivění, že nejspíš veškeré záběry od autobusu nebo černobílé VHS od komunitního kostela jsou opravdu ale opravdu reálné. Trošku zmatečně a uměle sice působily ty, které měly dokumentovat stávající podmínky v nápravných zařízeních i jejich "umělecké" inverzní mi přišlo jako pěst na oko. Mluvící hlavy podávající zpětně na kameru svědectví byly pečlivě vybrány a jejich vyprávění díky dobře formulovaným otázkám mimo kameru dotvářelo absurdnost celé situace. Prostor dostali všichni jak ze stany unesených, policie, sociální pracovnice, maskovaného příslušníka SWAT, tak ze strany únosce - teta, kamarád, napravený kamarád, náhradní matka, maskovaný gangster. Těžko říct proč dostal přednost zrovna tento příběh před (domnívám se) tisícem jiných, které se běžně odehrávají na ulicích brazilských megapolis - zřejmě právě dostatek dokumentárního materiálu a pohnutý příběh hlavního hrdiny na kokainu. Myslím, že Pixote se spokojeně převrací v hrobě a Babenco je rád, že našel pokračovatele. (08.12.2008)

Drsný dokumentární snímek, ukazující nám že v prostředí favel v Riu de Janeiru jsou hrůzné činy na denním pořádku, policie je brutální či zkorumpovaná a mnoho lidí, kteří skončí na druhé straně zákona nemá vlastně až tak moc na výběr. Snímek nám představuje událost, kdy brazilský mladík Sandro přepadl se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a několik hodin v něm držel rukojmí. Avšak nabízí několik různých pohledů, od zasahujících policistů, přes některé z rukojmích až po členy Sandrovi rodiny. Názory a pohledy jsou prezentovány všechny, avšak žádný není nějak vyzdvihován, nebo naopak zatracován, každý ať si vytvoří vlastní názor. Chvílemi opravdu strhující a dechberoucí, celkově tomu však prostě na pět hvězdiček něco chybí. Dokument je chvílemi možná až příliš zdlouhavý a některé rozhovory by se dali určitě zkrátit, či úplně vypustit. Avšak bezpochyby věc, kterou by měl každý vidět. (12.11.2010)