Revízori

Mezi jinými festivalovými filmy je to jistě osvěžující a asi bych to hodnotil jinak. Takhle samostatně s tím mám celou řadu problémů. Asi se mi dostalo i něco jiného, než jsem čekal, což ale nutně nevadí. Je to kotlík plný žánrů, každý z nich je natočen vlastně svým způsobem dobře, každému z nich toho hodně chybí. Dohromady mi to moc nefunguje. Pokud bych bral film jako sociologickou studii mezi revizory a obyčejným lidem, selhávají Revizoři na nerealistickém chování všech zúčastněných dovedeném ad absurdum a absolutní nemožnosti se byť s jedinou postavou nějakým způsobem ztotožnit. Ne tak, abych si řekl "jo, ten je jako já", ale abych vůbec mohl uvěřit, že takový člověk může existovat. Naopak jako surrealismus je to zasazené zas do příliš důvěrně známého a realistického prostředí a když už se něco objeví, jsou to jen laciné prvky typu sov a je to tam jaksi navíc. Není to tam vloženo zajímavě ani vizuálně, ani zvukově. Pokud mám brát film jako mystérium, je to příliš jednoduché a přímočaré. Prostě záhadný týpek, co strká lidi do metra. Nic není vysvětleno, film se až do konce nedostane s tou postavou nikam dál, než byl na samém začátku. A zejména se tento snímek ani nesnaží o to, aby mi to trochu vrtalo hlavou. Jako akční film...samotné scény jsou ok, ale chybí mi tam trochu větší motivace. Perou a honí se zbytečně snadno, motivace postav na mě ani náhodou nepřešla, na postavách mi nezáleží. Reakce postav na cokoliv jsou neadekvátní situaci. Jakožto temný thriller/horor - trochu na mě dýchla atmosféra na začátku filmu, škoda, že to bylo těsně poté, co k nám promlouvá ředitel budapešťského metra, takže je to trochu zabité. Komedie - pár úsměvných momentů se našlo. Od totohle žánru jsem si před sledováním sliboval nejvíc, takže i když to někdy bylo celkem fajn, je zároveň tím největším zklamáním. Romantický film - "femme fatale" z počátku zajímavá, pak již ztratila v mých očích své kouzlo. Revizoři tak mohou zaujmout zejména ve své nejvíce neuchopitelné rovině, a sice filosofie a metafora. V té jediné dokáží naplno bodovat, a i ta je asi nejvíce subjektivní. V téhle rovině jako jediné nevadí všechny ty mé předchozí výtky a každý si v tom může najít něco svého. Bohužel já jsem hlava dubová, mě ty myšlenky zas tak neoslovily, případně jsem nedosáhl na nějakou zajímavější rovinu. (24.12.2015)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Wau! Tak tohle byl fakt nářez, u kterýho jsem ještě v polovině stopáže přemýšlel nad maximálním ohvězdičkováním. Skvělý tempo, kupa fajn nápadů a bizarní, výborně napsaný postavy. Antal vymáčknul z prostředí podzemky naprostý maximum a až nezvykle lehce střídá vtipný pasáže s adrenalinovými, mnohdy až hororovými momenty. Navíc ten soundtrack s obrazem v několika pasážích vyloženě mňamózní. Bohužel, začátkem našláplá jízda postupně zpomaluje a ke konci se mění v jakousi symbolickou metaforu na Peklo, kde se po lynchovsku prolíná realita se sny a fantazií. Mně osobně to trochu překáželo, ale stejně to nic nemění na faktu, že tihle Maďaři vás pobaví. Takže mazejte si koupit lístek a nastupovat! (09.07.2016)

Nimród Antal určite vyrstal na Blade Runneroch a Votrelcoch, ktorých atmosféru dokázal naroubovať do Maďarského koľajového undergroundu (kde lietaju sovy). Formálne sú spomínané dva filmy strihnuté ešte aj Trainspottingom (partička lúzrov, výborná hudba), čo vo výsledku tvorí veľmi lákávé kombo. Žiaľ od polovice a hlavne k záveru sa začne improvizovať (alebo experimentovať) a film tlačí na filozofickú rovinu, na ktorú som nebol vôbec naladený. Každopádne na Dunaji nám vyrástol nečakaný skvost a keď sa budem niekedy túlať po Budapešti určite to nebude metrom. (17.09.2005)

Fraška tvořená pracovním životem revizorů v Maďarském metru, která si bere na paškál jak revizory, tak cestující a celkovou bezvýchodnost podzemního světa. V němž ovšem nechybí láska, ale ani boj s vnitřními démony a taky trochu Donie Darko momentů mysteriozního charakteru. A hlavně ta scéna na lavičce s medvídkem je pro mě asi jedna z nejromantičtějších scén ever. (17.05.2018)