Revízori

Maďarskou kinematografii moc neznám a tak mě mile překvapil tento segedínský guláš při kterém se chvíli smějete, pak chvíli nevěřícně kroutíte hlavou, abyste  posléze přemýšleli, kdo je záhadný muž s kapucí, který zabíjí nevinné lidi v metru. Celý film doprovází elektronická hudba, která je blízká mému srdci a kterou k tomuto filmu složila místní elektro kapela Neo. Občas vám to připadá jako byste se ocitli v pražském metru, protože podoba některých stanic je neuvěřitelná. Ale i nátura některých lidí jako by byla vystřižená z naší metropole. No zkrátka, kultura našich dvou národů je dosti podobná a s příběhy některých občanů je snadné se ztotožnit. Až na ten jazyk, to když na vás vyhrnou hned na začátku tu jejich hatmatilku, tak se z vás po zbytek filmu stane pěknej langoš natřenej česnekem a posypanej sýrem. Tento film je taková sonda do života lidí žijících v postkomunistickém Maďarsku, kteří odolávají všem různým nástrahám kapitalistického nového světa a to doslova, jelikož hlavní hrdina je tak trochu bezdomovec, protože přespává v metru a přes den se živí jako revizor, což je asi ta nejlepší práce, kterou si člověk může vybrat, když chce aby se stal psychicky vyrovnaný občan první kategorie. Co si budeme povídat, asi každý z vás někdy zažil, když do dopravního prostředku nastoupil revizor a myslím si, že je to nepříjemný pocit a to ať už máte jízdenku či ne, tak vždy cítíte tu atmosféru nezvladatelného dusna. Samozřejmě zde jsou vykresleny hlavně ty zábavné historky, kterým se musíte smát, ale realita je většinou jiná a i hlavní hrdina nakonec uvidí světlo na konci tunelu, jelikož se zamiluje do dívky v medvědím obleku, která se ho pokusí vyprostit z tohoto marasmu. Do toho tam máme kriminální zápletku s řadou neskutečných minel, které vypadají jako z nějakého nadpřirozeného paralelního světa, které si hlavní hrdina představuje ve svém asi tak trošku narušeném mozku. Za překvapivou zábavu skoro od našich sousedů s vůní a příchutí nefalšovaného maďarského guláše dávám zasloužených 90%. (18.06.2021)

Jednoznačně nadprůměrná zábava v podání maďarských revizorů. Jo, všichni máme ty otravný ocasy rádi asi stejně, ale dívat se na denní režim pobudů, kteří dostanou co chvílu po tlamě, je, věřte mi, více než zábavné. Navíc - celý výlet do výkonu tohoto otravnýho povolání je kvalitně zatemněný a potřísněný krví, takže mi nezbývá než si speciálně po první polovině zalibovat. 85% (05.08.2013)

No, údajný humor tohoto snímku mi unikal, osudy revizorů mně přišly spíš smutné až tragické. Ale jako drama opepřené prvky krimi a thrilleru to fungovalo velmi dobře. Pohled na barvitý, absurdní a nelehký život v metru, kde je svět sám pro sebe, mě zaujal, nenudil a občas mi nabídl i napětí spolu s dobrým střihem a vhodnou hudbou. Akorát ten konec; dle komentářů některých uživatelů bych v tom měl nejspíš hledat div ne nesmrtelnost chrousta, ale já nemám důvod, protože racionální odpověď na moji pochopitelnou otázku zde není a pokud se nato teda podívám z toho "uměleckého" úhlu (nebo jak to nazvat), tak si jen říkám, proč se pan režisér pokoušel o něco, co si v očích normálního diváka (tím nemyslím filmového rádoby intelektuála) nedokáže dost dobře obhájit (jestli se snažil napodobit Lynche nebo jiného filmaře mu + body nepřidá). Takže díky závěru jsou to pouze slabší 4*, jinak z mé strany nad tímto maďarským svěžím kouskem převládá spokojenost. (23.08.2011)

Nevídaný mix thrilleru, horroru a komedie. Prostor metra představuje jinou realitu, velmi odlišnou k té „tradiční“ realitě nad eskalátory. Metro jako místo, kde se dějí věci nezávislé na naší obvyklé zkušenosti seshora, tematizoval ve své knize Nebe pod Berlínem Jaromír Rudiš (jen malý tip na pandán k Revizorům). Revizoři nabízejí (prostřednictvím hlavního hrdiny) pohled pouze „zdola“ – obranné mechanismy společenského systému, morálky a psychiky přestávájí fungovat, destruktivní a konstruktivní síly se utkávají o nadvládu nad celým magicko-realistickým prostorem (09.01.2006)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)