Goro, biely pes

jak začít? nejkrásnější film co jsem kdy viděla o věrnosti psa jeho majitelky Reiko, hodně smutný seriál, a když jsem ho po dlouhé době zase viděla, slzy mě opět tekly po tváři a uvědomila jsem si, že je největší přátelství mezi psem a člověkem a tomu se nemůže nic vyrovnat, krásná hudba, i když je to už hodně starý film, ale pořád pěkný, krásný pes,jeho statečnost a vytrvalost a naštěstí i dobrý konec, kdy se oba shledají, nevím, ale tento seriál mě pořá dostává, v tom nejlepším slova smyslu nádherný (28.09.2009)

Nechci být sentimentální, ale tohle byl seriál mého dětství (ostatně, asi jako ostatních kdo jej hodnotili) a u každého dílu jsem věrně seděla a brečela. Dodnes si pamatuju tu úvodní melodii, už u ní jsem bulila - jaksi do zásoby. A taky mám v paměti hlášku "zmatený jak Goro před Tokiem", v té době hláška dost frekventovaná. Jo, a každý chtěl mít doma neslyšitelnou píšťalku, a nakonec jí doma měl skutečně kdekdo - jak ten, co k ní měl i psa, tak ti bez hafanů. Co si pamatuju, byla oběma skupinám tak říkajíc k houvnu, i když je možné, že skupina první měla kromě píšťalky i hluché psy… Je to zhruba dvacet let zpátky, co jsem seriál viděla, a z dnešního pohledu bych ho nejspíš hodnotila jinak, přesto, i když je to neobjektivní a nefér, ale už kvůli těm vzpomínkám prostě musím dát za čtyři****. (05.04.2011)

Tak tady nezafunguje ani obvyklá dávka nostalgie, protože už v 80. letech mi seriál (a to jsem byl mnohem mladší a nezkušenější) přišel jako cílevědomý kalkul a promyšlené citové vydírání s trpícím, (jak jinak) statečným pejskem. Když si vzpomenu na tu dojímavou hudbu podmalovávající protahované dialogy, brr! Celkový dojem 40 %. (14.02.2008)

Ten seriál jsem naposled viděl někdy v 80. letech a utkvěly mi dvě vzpomínky: 1. Neuvěřitelná nuda. 2. Hlavní postava měla píšťalku pískající na frekvenci, kterou slyší jen psi a která měla dosah cca 1-1,5 km. V jedné scéně byl Goro od své majitelky tak půl kiláku, ona pískala a on nic neslyšel... takže seriál mohl mít další díly. (20.09.2008)

Srdcovka z mládí. Žádný seriál se mi nezažral tak hluboko do podvědomí, jako toto japonské devítidílné citové vydírání. Dnes už asi nesnese srovnání s moderními seriály, ale kouzlo které měl díky výjimečné hudbě, exotickému prostředí a sympatické hlavní hrdince s hlasem Jitky Molavcové se nedá jen tak něčím přebít. O mnoho let později jsem si pořídil DVD s originální verzí, abych zjistil jaký hlas vlastně měla herečka Masami Hasegawa. A přitom jsem přišel na to, že některé scény byly úplně zbytečně vystřiženy. Zvláštní je, že originál má s původním zvukem trochu jinou atmosféru. V tomto případě nemůžu jinak, než dát pět hvězd. (12.10.2019)