Svetlá budoucnost

Kiyoshi Kurosawa je, a to i podle jeho vlastních slov, především žánrovým režisérem. Vždy začíná v rámci daného žánru a až později se uvidí kam jej jeho specifický styl zanese. A to je vynikající přístup neboť čím dál tím více filmařů se za každou cenu snaží svým dílem "něco říct" a zatímco se pokouší přijít na ty nejdůmyslnější alegorie a metafory často zapomínají na to o čem filmy jsou především - zábavě. Je pak tedy příjemné, když Kurosawa má vždy pevný základ v daném žánru do kterého může kdykoliv spolehlivě nazpět zabrousit a divák má nakonec pocit, že zábava je prioritou a zapojení intelektu je jen takový volitelný bonus. Bright Future je však tak trochu výjimkou, neboť žánrem jde o melodrama a kromě dalších a dalších alegorií zabrousit není kam. Tam kde ostatní filmy tohoto režiséra od nabubřelého kázání myšlenek s přehledem zachraňoval tradiční žánr (horor, duchařina, krimi thriller, ...) tam Bright Future má jen další melodrama. Vykořenění mladých, generační konflikt a zejména klíčový vztah mezi ústředním duem jsou představeny poněkud divácky neatraktivním "heavy-handed" způsobem, kdy film častokrát zdůrazňuje věci naprosto jasné a mlčí o bodech, kterým by trochu světla prospělo. Vše ale zachraňuje tradičně mistrovská režie a naprosto vynikající Joe Odagiri, který byl pro roli Nimuri asi zrozen. (04.07.2014)

Tak nějak lhostejně a pomalulu plující drama, stejně tak fascinující a jakoby mimo náš svět. Podobně jako ústřední prvek - medúza. Herci jsou příjemní a Kurosawa to má řemeslně i vizionářsky očividně v rukou. Problém však je, že Jasná budoucnost je tak přemetaforizována, že hlavní myšlenkou může být opravdu cokoli. (01.08.2009)

Kijoši Kurosawa, začínal na erotických filmech (pinku) a horrorech. Už jeho horrory nebyly čisté žánrovky (např. Kairo je spíše o zkoumání osamělosti, je to téměř abstraktní film...). Světlá budoucnost jen potvrzuje, že kurosawa je autorem v silném slova smyslu, a že dále prozkoumává témata jako odcizení, vykořeněnost, vnitřní samota. Tento film svým tempem dokonale kopíruje pohyby medúzy, o kterou se tu starají hlavní hrdinové. Je pomalý a ladně plyne, ale v některých - bleskových - momentech je nebezpečný až smrtící. A toto typicky japonské propojení krásy a smrti asi evropan ani neumí plně docenit. (13.01.2008)

S hlavními hrdiny tohoto filmu nezažijete žádné dobrodružství, ale máte šanci je poznat a snad i pochopit. Do jejich života jako byste v několika průstřizích opravdu nahlédli. Můžou za to realné "kulisy", kamera trochu jak z domácího videa a přece vkusná, přirozenost většiny dialogů i herců, nepoužití postsynchronů, ale nahrávání zvuků "rovnou". Kurosawa poskytuje zvláštní a citlivý vhled do života těch, kteří žijí na "finančních" okrajích společnosti, narušené mezilidské vztahy, nefunkční rodiny a potřebu člověka se o někoho starat a mít za to trochu vděku. Konečně, jeden z hrdinů se jmenuje Mamoru, a to v japonštině znamená "starat se", "chránit". Slabší ****. (15.09.2008)

Velmi zajimavy pocin na tema deziluze japonske mladeze. Mame zde dva mlade brigadniky pracujici ve skladu. Depresemi muceneho Yujiho (Jô Odagiri) a celkem pohodoveho Mamorua (Tadanobu Asano). V prvnich dvaceti minutach filmu se snad trosku nechame ukolebat pro japonskou kinematofrafii typickym outsiderovskym humorem, ale zhruba v osmine filmu reziser sokuje vymluvnym dejovym zvratem, se kterym se uprime dotedka potykam. Postava cool kamarada hlavniho hrdiny se z pribehu odporouci (i kdyz jakobych jeho dusi behem filmu stale vysledovaval v magicke jedovate meduze ktera vypraveni provazi). Na scenu prichazi jeho otec v jehoz roli se predstavuje Tatsuya Fuji znami z podobnych roli sveraznych tatku (napr. the Village Album), aby ztracenemu Yujimu v zivote dal pomahal. Docela tezky a v mnoha ohledech nejednoznacny film presto hodne zajimava podivana. Pekna pisen v zaverecnych tytulcich od pop-rockovych The Back Horn. (13.01.2008)