Sunset Strip

Tovaren na sny, kde vznikaju slavne filmy, este v takom roku 1768 vobec nestala, na mieste dnesnych slavnych hollywoodskych studii prevladali v roku 1768 klasicke piesocne burky, maximalne tam stala stara osarpana chatrc, ktora sa pomaly ale rozhodne rozpadavala. Vyvoj nezastavis, v roku 1972 uz ta Tovaren na sny zvana HolyVud ponukala hercom slavu, peniaze, zak tore sa dali kupit rozsiahle majetky, domy, vily ..... alebo uspesnu karieru. A moznost byt za vodou. A toto ponuka Tovaren na sny dodnes. Toto vsetk o laka 6 mladych ludi, ktori tuzia po slave, bohatstve atd atd ..... do toho este oficialny distributor splieta cosi o Nixonovi a vojne vo Vietname. To ale je zahranicna politika USA, a tam mam brutalne zabrany hovorit - a nejde len o zahranicnu politiku USA, rovnako aj povedzme zahranicna politika Ruska ci nejakej dalsej velkej krajiny u vsetkych tychto statov mam rovnake brutalne zabrany : film je len sivy sedivy priemer, nic zasadne : 55 % (27.04.2019)

Příjemný film, který sice nepřináší do pohledu na showbusiness a pravidla jeho fungování nic nového, ale je sympatický v tom, že všechny vztahové linie končí pozitivně, i když divák tuší, že v některých případech nebudou mít dlouhého trvání. Kladem je i obsazení, takové Anně Friel by člověk věřil milostné vyznání, i když ví, že se pár minut předtím vyspala s půlkou svých zákazníků.:-) Celkový dojem: 65 %. (07.04.2011)

spíš takovej výstřižek než příběh. o to víc ale působí přirozeně, žádný "tak teďka vám ukážu, jak to tehdy v těch dirty seventies vlastně bylo", atmosféra je hodně samozřejmá. absence silnějšího příběhu je ale přímo spojená s absencí nějakýho exkluzivně zapamatovatelnýho prvku. ačkoli aspirovat by na něj moh pěknej výkon anny friel! (12.10.2011)

Sunset Strip zůstal někde na půli cesty. Na půli cesty mezi tím být pohodovým filmem o duchu rock'n'rollu v uvadajícím étosu 60. let a tím, být hořce melancholickou polknutou slzou za zklamanými nadějemi Léta lásky. Mapování 24 hodin života několika až příliš typizovaných figurek (sebestředná rocková hvězda, citlivý fotograf, zneuznaný skladatel atd.) působí trochu přepjatě svou zjevnou snahou podat výpověď, která selhává ve dvou momentech. Tím prvním je, že je dost nejasné, co by se vlastně mělo vypovídat. A tím druhým, že celých 90 minut uběhne, a člověk si říká, že vlastně nemá smysl snažit se o té době vypovídat vůbec něco. A teď přichází, alespoň pro mne, zásadní kámen úrazu. On totiž přinejmenším jeden skvělý film o této době, o selhání 60. let, o snaze vyhnout se vystřízlivění a nechat se dál nést na vlně, která už se ale zlomila a jen se pomalu valí zpět, existuje: Fear and Loathing in Las Vegas. V něm z oparu psychedelického rauše vyvstávají ostře rozpory a marnost, která tepala v srdcích ztracených dětí Summer of Love v Haight-Ashbury. Sunset Stripu jako by nedokázal nabrat dost dechu, aby v něm něco z toho dokázalo zaznít. Šlehačka na tomhle želé je sice možná zdarma (pro někoho jí bude Anna Friel, pro jiného Jared Leto), ale i tak bude asi lepší nechat ho netknuté stát na umakartovém stole bistra. (30.01.2011)

Pohodovka přesně na večer. Jared Leto parádně ulítlej, jen mi v těch životech rockerů chybělo větší vzrůšo jako třeba v Rockerovi s Wahlbergem. Ostatní postavy taky skvělý. Nejvíc jsem přál Stahlovi, takže jsem rád za závěrečný titulky. Jen ten život mi přišel na 70. léta až moc idilickej, protože podle mě stáli 70. léta za hovno (neberu teď hudbu, ta byla skvělá) a to jak u nás, tak všude jinde po světě. (23.09.2011)