The Curse

Samotný Christopher Nolan tento seriál označil za něco, co na televizních obrazovkách ještě nikdy neviděl. A já s ním do poslední věty souhlasím. Otevírá to spoustu společenských témat a především kritiku elit, které se snaží hrát na otevřené lidi, ale přitom myslí jen samy na sebe. Tenhle seriál bych nikdy nepustil svým rodičům. Absolutně by nepochopili, co na něm vidím. Ale až generace Z dospěje, bude to vypadat přesně jako ústřední (ne)sympatická dvojice seriálu. Věc která mě na seriálu nepřestane udivovat jsou ty kamerové úhly a celková forma a provedení. Kdo sleduje tvorbu od studia A24 pravidelně, nemůže ho žádný zdlouhavý kamerový záběr na postavy udivovat. Zahráno to bylo naprosto skvěle - Emma Stone si vedle úžasných Chudáčků podmaňuje i seriálové diváky, scénář byl úžasný a díl od dílu to je lepší a lepší s naprosto WTF finále, které zpracovávám do teď. Seriály sledujeme kvůli zážitkům a nezapomenutelným scénám, a to vše mi tento seriál (především ta finální epizoda) splnil. Brilantní seriál a tleskám. Už dlouho jsem neviděl tak přízemní ale zároveň zábavný a společensky kritický seriál se skvělým obsazením. Všechny epizody jsou k dispozici na SkyShowtime, tak si to dejte. Něco takového jako The Curse tu dlouho nebylo, a asi už dlouho nebude. Každá další slova jsou zbytečná. (17.02.2024)

Zatím viděno 5 dílů a pořád nevím jak to uchopit. Dokoukáno celé a jsem na tom stejně jako v polovině. Nevím co s tím. Je to strašně ukecaný a už to tolik netáhne. Až na poslední díl, který byl hodně netradiční a zvláštní chlápek letí do nebe či přesněji přestane jen u něj fungovat gravitace. Něco co se nevidí jen tak. (21.01.2024)

Více by tomu slušel půlhodinový formát, a tudíž poloviční stopáž, protože některé scény se přeci jen táhnou trochu déle, než by měly, ale za celý koncept seriál nemůžu jinak než plný počet. Prvotřídní zástupce (sub)subžánru „všednodenního“ hororu, který naposledy brilantně vytěžil Ari Aster v On se bojí, kombinuje prvotřídní cringe estetiku Fielderových non-fikčních pořadů, lynchovskou surreálně snovou poetiku Twin Peaks, hutné psychologické drama o manželské krizi ála Scény z manželského života a výstižnou kritiku současných hot topics (woke politika, diverzita, posedlost mediálním obrazem apod.), a ještě k tomu dokáže být silně návykový, i když se v něm toho moc po většinu stopáže neděje. The Curse nepustí hlavně díky neutuchající tenzi mezi jednotlivými záběry/scénami, která je vytvářena vychýlenou stísňující hudbou, autentickým herectvím a snímáním většiny akce v druhém plánu skrze objekty/odrazy, což vytváří nepříjemnou iluzi, jako bychom na veškeré dění nahlíželi z pozice skrytého pozorovatele/voyeura. Je také dalším úspěšným cvičením v zachycení trapnosti každodenního života, zde umocněného skrze téma konstruování falešných narativů skrze média, což jednak dělají postavy v seriálu, zároveň i jeho samotní tvůrci. Samotný konec a poslední epizoda je pak kapitola sama o sobě, přinášející ohlušující katarzi a zboření stěny polodokumentárního formátu. A24 skutečně jede neskutečné bomby a po loňském Ve při a několika nedávných filmech s velkou jistotou obhajuje pozici moderně smýšlejícího studia točícího áčkové, divácky přístupné tituly s vysokými production values, které však narušují a mnohdy překonávají veškerá žánrová očekávání a současné hollywoodské/televizní konvence. Nepopsatelně zdrcující zážitek. (16.01.2024)

The Curse je sice přiznaná fikce, nicméně i tak zvládne obsahovat spoustu prvků typických pro Fieldrovu tvorbu a v mnoha ohledech je dokáže posouvat ještě mnohem dál. Žanry se tu míchají jak o život a díky tomu je tak tahle série chvilku vztahové drama, chvilku je vtipná, pak zase trapná nebo nepříjemná a celé to rámuje satirický tón beroucí si na paškál současné woke pokrytectví. The Curse rozhodně nesedne všem, ale ten kdo jí dá šanci a přistoupí na Fieldrovu a Safdieho hru, ten si nakonec odnese specifikcý zážitek a je jen na něm jak si ho po překvapivém a povedeném závěru interpretuje…80% (14.01.2024)

Wow, včera jsem viděl poslední epizodu a pořád ještě zpracovávám své dojmy. Nathan Fielder a Benny Safdie společně stvořili něco naprosto unikátního. Má to v sobě jasně rozpoznatelné prvky jejich předchozích projektů, ale zároveň i něco úplně nového, stěží popsatelného... Je to nepříjemné, trapné, napínavé, tragické, vtipné i děsivé. Je to společenská satira, utahující si z fake woke liberalismu a pokrytectví celebrit na sociálních sítích, dekonstrukce reality TV i reality samotné, situační cringe komedie, Lynchovský surrealistický horor, vztahové drama a Bůh ví, co ještě... Je to padesát různých věcí najednou, ale zároveň soustředěný, koherentní projekt. Čemuž napomáhají i přesné herecké výkony, obzvlášť musím vyzdvihnout Emmu Stone, která mi v roce 2023 potvrdila, že je jednou z nejodvážnějších a nejtalentovanějších současných hereček. Bella z Poor Things je nejspíš její životní rolí, ale Whitney tady taky ztvárnila naprosto mistrně. Nathana musím mimochodem taky pochválit, sice se asi dá říct, že hraje nějakou postavu ve všech svých projektech, ale tady poprvé fakt HRAJE, a dovolím si trvdit, že za Emmou zase až tak výrazně nezaostává. Nesedne to každýmu, na to je to až moc specifické a nepříjemné, ale mě to přišlo absolutně fascinující a snad i geniální. 10/10 (13.01.2024)