Narušenie

Obávala jsem se, že děj filmu sklouzne do laciného klišé o rozmarné dceři, která neví, co chce, s rodiči, kteří se jí zbaví umístěním do pochybného psychiatrického zařízení, který se řídí pouze pravidly bez citu. Posléze jsem si ale uvědomila, že Susanna se svými atypickými projevy protestuje proti stereotypu okolního světa, který se vyznačuje neupřímnou konvencí a sobeckými projevy. Společným rysem osobností Susanny a Lucy byla právě nespokojenost s tímto stavem věcí, ale přitom se nevyznaly samy v sobě. A ten na první pohled bezcitný personál v podobě zdravotní sestry a lékařky se v závěru filmu odhalí jako chápající a citlivé ženy, které významnou měrou přispěly k tomu, aby se Susanna uzdravila z "narušení osobnosti". Rozhodně to není film pro diváka, který hledá akčně nabitý děj. Je to velmi citlivé drama a jestliže je navíc podle skutečné události, hledání nějaké divoké zápletky není ani na místě. Ačkoliv mívám někdy problém s hereckou osobností Angeliny, tak tady se jí podařilo zahrát Lucy zcela bravurně a bezchybně obzvlášť v druhé polovině příběhu. A Winona Rider byla výborná jako vždy.. (29.06.2014)

Holčičí vykrádačka Přeletu nad kukaččím hnízdem, což sám nebyl zrovna poklad, z nějž by stálo za to krást, a to ani ve svojí době, natož o generaci později. Stejně zjednodušující psychologie podle čítanek ze staré školy, stejná křiklavost a patos, k tomu slabá logika a nulová vykreslenost osobních příběhů, které se tak stávají nefunkčně a nezajímavě generalizující. Hezčí tvářičky, ale zase vzhledem k tomu, že je to o dvacet let novější věc, spousta minusových bodů za zamrznutí ve vývoji a další za ten zlatokopecký plagiát. Víceméně vypočítavý zákusek pro otylky, co to rády jednoduché a milé, či pro ty, co rádi sexy děvenky v nesnázích. Nevinným kočičkám, ukřivděným černochům a chuderům postiženým se dostane satisfakce, všechno vylézající svinstvo se zamete zpátky pod koberec a křehulky můžeme hurá vypustit zpátky do světa. Jakoby nic. S před sebou vytrčenou vlaječkou ze zmrzlinového poháru, na niž dobrá, psychologicky proškolená víla vyšila mezi směnami poselství, že i když je svět plný hulvátů a nevšímavých tupců a jinak nic, tak je lepší v něm být než nebýt, a nevyšilovat. Vždyť skoro všichni blázni jsou přece jenom trochu zpovykanější puberťáci, co z toho vyrostou. A o tom tohle je. Inu, každému jeho hap-hap-hap-happyend. *~~ (29.08.2016)

Rozhárané děvče, které neví, co vlastně chce, takže se nechá (lehce nedobrovolně) zavřít do blázince, aby zjistila, že její problémy vlastně nejsou žádné problémy. Nicméně se jí tam zalíbí tak, že tam stráví celý rok a pak "uzdravena" se může vrhnout do života. Winona Ryder dobrá, sedmnáctiletou naivku zahrála i ve třiceti bez problémů, ovšem co předvedla Anželína, to nemá obdoby. Její fanynka určitě nejsem, spíš naopak, ale za tohle si toho plešouna fakt zasloužila. Nebo že by to nehrála? V tom případě chudák Brad... (16.01.2011)

Narušení je jednoznačně jedno z největších překvapení roku 1999. Po celý film sledujete dva vynikající herecké výkony, které zahrály Winona Ryderová a Angelina Jolieová. Smekám před nimi. Vynikající výkony a nepřítomnost klišé povyšuje toto dílo nad ostatní. Povyšuje jej do roviny, kde už dvacet čtyři let seděl osamocen Přelet nad kukaččím hnízdem. Už není sám. (21.07.2005)

Angelina v dobách, než ji továrna na sny proměnila v odevzdanou dělnici, je fakt dobrá, ale přijde mi mírně nefér, že se její výkon zdůrazňuje na úkor ostatních jenom proto, že se její Lisa chová vyšinutěji než ostatní. Podle mě to má herec ztvárňující postavu, které od pohledu fičí pod tašky, paradoxně snadnější než ten, který má k dispozici jen subtilnější formy vyjádření. Proti hereckým výkonům se nedá nic namítnout, sice je to vzhledem k tématu skoro výhradně dámská jízda, ale holky rozhodně vědí, kdy šlápnout na plyn, kdy to přibrzdit a kdy se jenom vézt. Jenže film jako celek je nejenom děsivě nevyrovnaný, ale navíc neskutečně falešný a hloupý. Pominu obvyklé filmové žonglování diagnózami, protože fakt, že mi pije krev, je spíš moje profesionální deformace (případně diagnóza), a to, že postavy zásadně trpí něčím úplně jiným, než mají napsáno v chorobopisu/scénáři, se dá přičíst diagnosticko-léčebnému pravěku, kdy se příběh odehrává, i když hraniční porucha osobnosti je noční můrou odborníků v jakékoli době. Jenže Girl, Interrupted není o tenké hranici mezi normalitou a chorobností a není ani metaforou o světě prohlašujícím za nenormální všechno, co se mu nehodí do spořádaného rámu, takže řeči o feminizovaném Přeletu nad kukaččím hnízdem mi přijdou krajně mimo a výraz "takhle to fakt bylo" dost problematický, protože myslet si, že psychiatrie se sestává z prohlášení k nemocnému "jsi jenom líná, sobecká a rozmazlená," načež se postižený kaje a dá se do pořádku, může leda šílenec (no pun intended). Tudíž mi uniká celkový smysl snímku, ale zase taková ztráta času to nebyla, i kdyby jen díky herečkám a neodolatelné britské kočičce Ruby. Já si vůbec myslím, že filmy by byly lepší, kdyby v nich bylo víc koček. (27.01.2012)