Stalingrad

Oproti pozdějšímu německému Stalingradu z roku 1993 je tohle takové míň životné, zejména bojové scény nebo obrazy zkázy města a utrpení jeho civilních obyvatel. Totéž se vlastně dá i říct o jednotlivých hlavních postavách, kterým je obtížné jejich chování a určité naivní nadšení věřit. Na druhé straně co se týče chronologie bitvy a třeba Stalinových chyb, vcelku mi to přišlo jako odpovídající. (20.12.2023)

"Pořádný" válečný film pod taktovkou tradičního ruského režiséra Jurije Ozerova. Též pod názvem Bitva o Stalingrad. Stovky tanků, desítky letadel, děl a kaťuší, hrdinové sovětského (tehdy) národa v nejdůležitější bitvě druhé světové, v bitvě o "pevnost na Volze". Už oproštěno od většiny ideologických klišé, jen podáno ze sovětského pohledu (na rozdíl německého pohledu v možná ještě lepším německo-švédském filmu Stalingrad z roku 1993 http://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/, nebo od vyváženého hlediska ve vynikajícím filmu Nepřítel před branami http://www.csfd.cz/film/164-nepritel-pred-branami-enemy-at-the-gates/). Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=lV0pnHcyzEk (25.12.2009)

Staré sovietske vojnové filmy boli excelentné po vojenskej stránke. Tento dokonca je odľahčení a ukazuje aj ľudí z NKVD, predsa Gorbačovova éra už nebola až tak silne propagandistická. Dlhé, ale zaujímavé a informatívne, žiadna katastrofa. Možno chyba bola v tom, že to vyzeralo ako omnoho starší film, ale v tom prípade to bolo dosť autentické. Veľmi kreatívny film s ktorým sa režisér vyhral. (03.09.2012)

Dvoudílný válečný film, kterým Ozerov dokompletoval svoji Velkou vlasteneckou válku. Vzhledem k roku vzniku zde už nevidíme Stalina jako hodného strýčka, který naslouchá svým generálům, ale jako diktátora, který se nebojí jít do konfliktu s Žukovem, který vydává proslulý rozkaz číslo 227: "Ani krok zpět" a tím pádem střílení do vlastních vojáků. Je to pěkné vidět pravdivější sovětské podaní svých dějin. Film jako takový je rozdělen na dvě části. První a slabší, pojednává o počátcích operace Blau, není až tak vojenská, jak by někdo mohl čekat. Druhá ovšem naplno ohromí samotnou bitvou o Stalingrad. Bylo vidět, že tvůrci si pohráli s ateliéry rozbořeného města, Rudého náměstí nebo nádraží. Škoda jen některých záběrů převzatých z Boje o Moskvu. Samozřejmě řežbu jako v Nepříteli před branami nečekejte, Rusové to holt točili po svém, ale jejich Stalingrad už není komunistická propaganda, což z něj děla slušný válečný film, který rozhodně neurazí. (10.08.2015)

Ozerovův Stalingrad se do velké míry podobá poválečnému filmovému zpracování bitvy o Stalingrad, podobně dokumentární vzezření zobrazující posloupnost událostí prostřednictvím plánů vojenských akcí zkombinovaných s bojovými záběry a scénami politických jednání. Liší se ale díky už částečně díky uvolněnějším politickým poměrům v Sovětském svazu. události, jako zabití mladíka Chruščovovým synem nebo zabíjení vojáků a důstojníků z vlastních řad za útěk z bitvy. Na druhou stranu se nevyhýbá kritice spojeneckých vojsk a karikování Winstona Churchilla, jako tomu bylo např. u Pádu Berlína. Komické je i symbloické znázornění slabosti Angličanů oproti Rusům ve scéně popíjení osobních strážců Stalina a Churchilla. Ani sám Stalin se neprojevuje jako neomylný vojevůdce, když se se svými poradci zmýlil ve vyhodnocování německých úmyslů ohledně směru útoku. O dva roky novější německý film o bitvě o Stalingrad má hlavní devízu v tom, že má divák možnost se ztotožnit s obyčejným vojákem, což mě osobně u Ozerovova eposu se nepodařilo. (31.03.2008)