Rituál

Znamenitá netradiční detektivka, mysteriózní thriller, "folk horror", v němž vzorně křesťansky smýšlející pevninský strážník objevuje tajemství zmizelé dívky a nemravnosti pohanského ostrova. Výsadní předností tohoto filmu je opravdu výtečná atmosféra, navozená jednak skotskou přímořskou krajinou, jednak lidovou hudbou a jednak všudypřítomnou pohanskou esencí. Bůh Slunce a kult Matky, falické symboly, obětní rituály, neomalená nahota, souznění s přírodou, proutěný muž… Z toho všeho při návštěvě policisty pánbíčkáře přímo sálá provokativní kontrast nevázané předkřesťanské přirozenosti a křesťanské upjatosti. V silném závěru snímku, při obětních oslavách Prvního Máje, si náš hrdina potvrdí, jak jsou na tomto místě veškeré jeho misionářské tendence marné. Ještě poznámka: WICKER MAN je pro mě opravdu hororem, jelikož k tomu nepostrádá potřebné atmosféry, děsivosti a ani nějaké té morbidnosti. Ale označit ho výhradně touto žánrovou nálepkou tak úplně nejde a docela chápu i názory, že se o horor nejedná. (24.12.2010)

Zpracováním žádné velké terno - často laciné střihové postupy a matná inscenace potenciálně působivých scén, které mohly patřit ke klenotům kinematografie. Ale možná právě proto na mě Wicker Man tak zapůsobil. Ten vtíravý pocit, že sleduji něco netradičního, něco originálního a autorského, ve mně celou dobu přetrvával, a v překvapivém závěru kulminoval přesně tím oblíbeným cinefilním způsobem. Scénář je ve finále hodně chytrý a parádně zvládá udržovat v divákovi zvědavost i lehké napětí, herci předvádí přesvědčivé kreace a skotská muzika dotváří pohlcující formální kulisu. Nutí se mi myšlenka, že natočit to takový Kubrick, týden nejdu ze samého vzrušení spát. 75% (03.09.2018)

Pro úvod tohoto komentáře bych si vypůjčil slova českého génia Járy Cimrmana: „Jsem zapřísáhlý ateista, (až se bojím, že mne Pán Bůh potrestá).“ I proto se může zdát divné, že mě zaujal film z prostředí pohanských kultur, slavností a rituálů a jeho střetu s křesťanskou vírou. Jednoznačně to bude tím, že snímek disponuje neskutečně tajemnou elektrizující atmosférou, která mě připoutala hned od úvodu k obrazovce a nepustila až do samotného konce. Velkou oporu má snímek v osobě charismatického Christophera Lee v roli hlavy pohanské komunity a třešničkou na dortu je pak rituální tanec budoucí bondgirl Britt Ekland v rouše Evině. Prostě a jednoduše, tento film nabízí celou řadu lákadel a proto mé jednoznačné doporučení zní: Kdo tento film neviděl, ať to co nejdříve napraví! Ne nadarmo se snímek zařadil mezi 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete! (08.04.2013)

Proutěňák navozuje shodné pocity, které většina z nás zažívá během pročítání komentářů psaných igibštinou; ty jsou prostě nemlich to samé, jako když Howie zavítá do summerislecké krčmy. Co víc potřebujete vědět o pátrání jednoho zastydlého fanatika a jeho boje s pohanskými větrnými mlýny, u kterého si ani jedinci se sebevědomím Vašíka Klausů netroufají určit žánr(y)? Prostě neřešit a podlehnout TÉ atmosféře, hercům, písním, strýčkovi Jedličkovi u májky, Leeho sluneční kštici, falickým symbolům a... A vůbec jednomu z nejnetradičnějších (a zároveň i nejlepších!) filmových zážitků vůbec. Shirley Jackson by z toho měla radost. (21.06.2012)

No v době vzniku (1973) z toho dnešní boomeři (čti důchodci) museli být teda pěkně rozhození a chytat se za hlavu, na co že to kur*a koukají, protože takový nápad se jen tak neviděl. Sám jsem nevěděl, že něco tak bizárního bylo už tehdy natočeno, ale teď už vidím, odkud se inspiroval Midsommar. Na tehdejší dobu (50 let je neskutečně dávno) pěkně budovaná atmosféra ujetého ostrova, vykreslená bezmoc detektiva, šikovný nápad i absurdní motivy. Ačkoliv mám radši modernější filmy a za tu dobu už tvůrci umí víc přitvrdit (viz Midsommar, který u mě vede) a jak staré filmy nemusím, tady měním názor a jsem spokojen. (03.03.2021)