První a poslední

Ovdovělý penzista zůstává uprostřed velkého bytu osamělý, pohroužený do bolestných vzpomínek na svou ženu a jediného syna, obklopený věcmi, které mu situaci vůbec neulehčují a strnule odevzdaný "Já už jsem napůl mrtvý". Klid mu vytrvale narušují vlezlí a neodbytní zájemci o byt či podnájem a on o nikoho z nich nestojí. Až mu na dveře zaklepe půvabná mladá žena. Jejím prosbám neodolá. Komorní příběh starého muže v podání Zdeňka Štěpánka je smutně pravdivý, přesto se však závan svěžího vzduchu v podobě nové nájemnice Miriam Hynkové dostaví a aspoň jeden úsměv na rtu vykouzlí... (25.07.2018)

,,Odložte od sebe všechny předměty připomínající smutek, jenom tak se zbavíte neštěstí..." Na začátku tohoto filmu s mistrem Štěpánkem v titulní roli odbíjejí kostelní hodiny hodně smutnou písničku,  Na ovdovělého penzistu Bendu je toho smutku vskutku víc než dost dost. Syn se mu před léty zabil, teď mu umřela žena a do toho se zdá že snad každý z jeho okolí se snaží jeho svízelné životní situace využít ve svůj prospěch. Pocit bezmoci pak ještě násobí jeho stále se horšící zdravotní stav. Přesto na konci tohoto smutného příběhu v kulisách staré Prahy čeká na starého Bendu i diváka trocha toho "světla". Co naplat, "měli by se natáhnout hodiny". (10.06.2023)

Tzv. bytová krize, která na sklonku padesátých let dostoupila vrcholu, asi nejpalčivěji postihovala silnou generaci mladých, kteří už nehodlali snášet problémy přinášené deptajícím režimem. Leccos měl zachránit film v režii Vladimíra (Volodi) Čecha. Ovšem Jiří Mucha, žijící tehdy ve starobylém měšťanském domě na Hradčanech, zasadil komorní příběh starého penzisty a nešťastného manželského páru právě tam, mezi malebné, všem důvěrně známé uličky a zákoutí. Oběma tvůrcům se potom podařilo překlenout jistou jednoduchost námětu i tím, že do role opuštěného a bezradného starého pána obsadili Zdeňka Štěpánka, herce mimořádných kvalit. Roli restaurátorky Slávky tehdy získala mladinká herečka s překrásnýma očima Miriam Hynková; svou lidskostí a jemností dokázala být Štěpánkovi inspirativní partnerkou. (11.03.2012)

,,Odložte od sebe všechny předměty připomínající smutek, jenom tak se zbavíte neštěstí..." Hodně pochmurné drama postavené spíše na atmosféře než na příběhu. Rozjezd byl hodně pomalý a hodně se vleče i další děj s pomalu rozvíjející se zápletkou. Jde tak o snímek, který nezaujme každého, ale československý fajnšmeker ho včetně zpracování určitě ocení. Vznikl totiž v době na sklonku 50.let, která po dlouhém "temnu" pomalu opět začala přát vzniku filmům s nadčasovými tématy ze současnosti. Nechává nahlédnout především do lidských pocitů věčně mrzutého souseda, konfrontovaného v protikladu s jeho okolím (především zvědavých sousedek a nové nájemnice), nechává prostor pro dozrání všech hlavních charakterů v průběhu zhoršování nemoci hlavní postavy. Po filmu s alkoholickým tématem Dnes naposled z předešlého roku se jedná o další výraznou psychologickou roli Zdeňka Štěpánka, vyzdvihnout si zaslouží ve vedlejší roli hostinského Martin Růžek. (75%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (25.07.2018)

Zatímco Benda je líčen do hloubky svého smutku i osobní minulosti, krotce emancipovaná Slávka a Olda ve švédské košili jsou jak vystřižení z plakátu. O dekorativních vedlejších postavách ani nemluvím. I když Muchův scénář prošel poměrně zdlouhavým hledáním režiséra a několikerým přepracováním (v mezičase podle něj mimochodem vzniklo ateliérové cvičení na FAMU Noční návštěva), tento rozpor v něm zůstal a ve filmu ho ještě umocňuje výkon Zdeňka Štěpánka. Připadá mi fascinující právě ta možnost číst První a poslední jako invazi odlidštěného "nového" světa do intimního prostoru, který prostě nelze ubránit. (30.12.2020)