Talent pána Ripleyho

Z počátku se příběh zajímavě rozvíjí, nic netušící divák má možnost sledovat vývoj podivného vztahu mladého Ripleyho (Damon) ke svému bohatému „příteli“ (Law). Mat Damon dokázal s neuvěřitelnou citlivostí vystihnout přerod všemožně nadaného, sympatického Ripleyho v bezcitné, sobecké monstrum schopné pohrávat si s životem jiných. Jenže ve chvíli, kdy k tomu dojde, kdy na palubu loďky ozářené příjemnými slunečními paprsky dopadnou první kapky krve, jakoby se tento tajuplný svět zhroutil. Z napínavé hry obklopené tajemstvím se stává celkem nudná thrillerová podívaná, která už po strádá vnitřní napětí první půle. A je to škoda. Přitom mladý Ripley je postava vskutku nosná. On se vlastně snaží uplatnit tím, co umí. Při pohledu na úspěšnějšího přítele, který se prostě jen narodil ve správné rodině, se Ripley pokusí na jeho životě aspoň přiživit, stane se parazitem, symbiontem, který ve chvíli osamostatnění začne žít vlastní život. Ten se samozřejmě začne hroutit, pečlivě budovaná maska se rozteče. Rovnováhu najde až v dalším upnutí se na někoho jiného. Mingella je režisér příjemného tempa, které zavání hodně starými filmy. Nikam se nežene, pomalu buduje atmosféru. To se mu však stává osudným (třeba i v Anglickém pacientovi), jako by nedokázal odhadnout okamžik, kdy přitlačit na pilu, jako by nedokázal udržet ono pečlivě budované tempo (15.10.2005)

Nejvíc gay film ve kterém nikdo není gay. Aspoň ne otevřeně, latentní jsou tu úplně všichni. A ten hlavní z toho má taková traumíčka, až svou identitu touží zapřít úplně ve všem. Nebo je u něj jeho latentní homosexualita taky jen přetvářkou, stejně jako všechno ostatní, opojení oportunismem, exhibice manipulativnosti. Za chlapeckou tváří skrytá zrůdně zlomená duše. Film po jejím povrchu klouže celou svou první třetinu, která tak nemá čím zaujmout, brutální ponor pod hladinu ho pak kompletně promění a zvedne na úplně jiný level. 8/10 (17.04.2020)

Solidní psychodrama, příběh odstrašující vychcanosti. Obojetný, nechutně vypadající obrýlený Damon pijavičí a zaplétá se do lží, až se z outsiderské nuly stane (na úkor milionářského synka s ksichtem Jude Lawa) podvodně zaopatřeným bastardem. Ten jeho úsměv už mi ke konci pěkně lezl na nervy... "I always thought it would be better, to be a fake somebody... than a real nobody." (27.09.2010)

Film je zasazený na skvělé místo a do skvělé doby. Filmovým postavám lze jedině závidět dobu, kdy se měli dobře, nestarali se o nic a pařili na jazz. Tato romantická atmosféra je nejsilnější stránkou filmu. Matt Damon zde dokázal, že je mnohem lepší herec než Afleck, ale přesto to nestačí na charismatický výkon Lawa. (29.11.2004)

Na povrchu nudně "normální" a přitom uvnitř tak zvláštní - toto tvrzení platí nejen o postavě Toma Ripleyho, ale i o filmu samotném. Film nemá žádné dechberoucí momenty, zpočátku jen ukazuje, jak plyne bujarý život po italsku, ovšem krátce na to si začneme uvědomovat, že právě onen submisivní a až moc hodný introvert v centru všeho dění, do něj vůbec nezapadá. Jeho asimilace s prostředím je falešná, na povrch začnou vystupovat sociopatické rysy, a tak i když se Ripley dokáže dokonale podbízet, jednou trpělivost přeteče... Zcela chladně však dokáže pokračovat ve svém zivotu, přesto nelze říct, že by nic necítil... Talentovaný pan Ripley je jednoduše zvláštní film, neřekl bych přímo oslnivý a snad ani ne tolik atmosferický (na thriller), avšak jeho psychologický rozměr stojí za zamyšlení a řemeslné provedení, v čele s hereckými výkony, za velkou pochvalu! 7/10 (07.06.2011)