Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Už je to nějaký čas, co jsem viděl film Ghost in the Shell, a tak nemohu moc srovnávat, v čem všem z něj vychází seriál... Zůstala Sekce 9, tajná skupina specializující se na protiteroristickou činnost. ___ Seriál je z větší části epizodní, tj. jde o případy, které jsou vyřešeny během jednoho dílu a vzájemně se sebou nesouvisí, žádné "to be continued". Později ovšem dojde k propojení některých případů a posledních 6 dílů na sebe navazuje, a proto seriál hodnotím ze dvou pohledů. ___ Těch dvacet dílů není nějaký zázrak, je to asi jako každý druhý lepší krimi-akční seriál o policii nebo nějakém jiném oddělení. Částečně se nesou i v nevážném duchu, o což se starají "Tachikomy", zjednodušeně řečeno veselé robotky. ___ Ovšem v posledních šesti dílech jde sranda stranou, nastupuje zběsilejší akce a především napětí. Svojí působivostí se téměř vyrovnají filmu, docela dost mě to "smetlo". ___ Technická stránka je vynikající, přeci jen Kokaku Kidotai je jedním z nejslavnějších anime filmů, a tak do seriálu byly vloženy adekvátní prostředky. Design postav je velmi dobrý (majorka je opravdu sexy), animace je počítačová, místy s náznaky 3D grafiky, není co vytknout. ___ Scénář byl napsán podle mangy od Masamune Shirowa, autora předlohy-mangy též k filmu GitS a filmu Appleseed. ___ Čím se seriál hodně liší od filmu, je hudba. Filmová (od Kenji Kawaie) byla především ambientní a skvěle dokreslovala atmosféru města. Seriálovou složila Yoko Kanno, je především elektronická a akční, ovšem k seriálu pasuje. Zajímavostí je úvodní písnička, která je z větší části nazpívaná rusky. Hudbu rovněž složila Yoko Kanno, takže je tradičně výborná, ovšem text... Text se na internetu vyskytuje ve dvou verzích a i když se jeho anglické překlady moc neliší, zajímalo by mě, který je správný :-) ___ Kdybych ze seriálu vypreparoval těch cca 10 vzájemně souvisejících dílů, byla by to jasná stovka, s přihlédnutím ke "zbytku" to jsou lepší 4*. (01.10.2004)

Velmi dobrý seriál, který je povinností pro všechny ctitele kyberpunku. 2nd GIG se mi líbil o něco více než řada první, ale i ta je dobrá. Díly epizodické, kterými je hlavní dějová linie proložena jsou některé více, jiné méně zajímavé. Já osobně mám nejvíc v oblibě díl, ve kterém ostřelovač Saito vypráví, jak poprvé potkal Motoko. Ovšem právě díly mimo hlavní příběhovou linii srážejí mé hodnocení na "pouhé" 4, ale lepší. (05.03.2007)

Jediný anime/film/seriál, kde když umírají roboti, tak brečím. Tachikoma! http://www.youtube.com/watch?v=uELeeRer4Hg&feature=related A samozřejmě jedno z nejlepší anime, které procvičí vaše mozkové závity, rozšíří vám pohled na problematiku cyborgů, předloží neotřelé morální problémy a pobaví vás roztomilými tančíky. (31.01.2012)

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)