Má kamera a já

Když jsem si poprvé přečetl název filmu, ze všeho nejdřív mě napadlo přirovnání k milostnému páru, k situaci, kde jakoby někdo zaměnil milenku za kameru a trochu jsem očekával sexuální význam tohoto vztahu převedený i do samotného filmu. Teď, po zhlédnutí, se zdá, že na tom prvotním pocitu bylo něco víc. Experimentování s filmovým médiem podporuji stejně jako tvůrčí odvahu, ale tento způsob práce dá většinou zvláště vyniknout také neschopnostem tvůrce při řešení některých základních aspektů filmu. V tomto případě například neschopnost citově přiblížit hrdiny filmu divákovi, o což se pouhých pár intimnějších scén nepostará. Krom spoust dalších logických vad byl největším problémem význam filmu. Ma caméra et moi se tváří, že v sobě nese nemálo pozoruhodných myšlenek o životě a světu. Ale to nebylo víc než několik kvazi-filozofických zpovědí nitra hlavního hrdiny, které těžko mohou nabýt většího smyslu pro nikoho, krom jeho samotného. (20.04.2007)

O tomhle filmu se v Karlových Varech psalo něco jako - Muž sleduje svět skrz kameru a své přirození....no, znělo to zajímavě. Jedná se sice o příběh člověka, který všechno sleduje kamerou (což je nejzajímavější fakt filmu), ale očekávaná míra úchylnosti není zas tak vysoká. Film leží na pomezí celovečerního filmu a dokumentu, a nejzajímavější je ono střípkovité poskládání děje z různých druhů záznamů. Já se příliš nebavil, protože film staví na tom, že divák bude hrdinu mít rád, jelikož o něm všchno ví, zná jeho chyby i klady - no, a mně přišel hrdina absolutně nesympatický, vlezlý ... (11.04.2004)

Bezobsažná pseudoumělecká režisérská ipsace (jak napovídá už sám název), aneb jak z naprostého nedostatku invence vyrobíme klubový film. Odvrácená strana evropské "umělecké" kinematografie - film lze brát jako spodní hranici únosnosti kýče. To nejhorší co jsem letos z artového filmu viděl (a to jsem se na tom celou dobu snažil najít nějaké klady). (25.06.2008)

Tento film není snadné ohodnotit, opravdu to není snadné. Když jsem poprvé viděl a slyšel jeho hlavního hrdinu, říkal jsem si „ten týpek musí být chorý“, ale s přibývajícími minutami jsem o něm začal čím dál víc přemýšlet a snažil se ho pochopit. Podobně to bylo s celým filmem. Můžete jej hned zkraje zavrhnout jako samoúčelnou experimentální hříčku, jako další „jakože umělecký“ film od těch pošahaných Francouzů, ale také můžete zkusit proniknout pod povrch věcí a dle vlastního vkusu buď zjistit, že tam není vůbec nic, nebo že tam toho je naopak až překvapivě mnoho. Mě samotného Mou kameru nudilo sledovat, bavilo mne však nad ní přemýšlet. Jak snadné je propadnou iluzi, že pokud svůj život nezaznamenám, jako bych nežil. Není však život skrze filmovou kameru realitě ještě vzdálenější? Za nejpozoruhodnější považuji samotný nápad zapojit do Maxovy voyerské „hry“ nevidomé. Kamera se stává jejich vizuální pamětí, zachovává obrazy, které sami nikdy neuvidí a stávají se tedy stejně zbytečnými jako samotný filmový materiál mající nesrovnatelně nižší hodnotu než vzpomínky skutečné. Když je Max zbit skupinou slepců, poprvé mu dojde, jak nicotný význam má svět viděný skrze kamera oproti světu do nějž se již jednou narodil a který nemá zdaleka tolik ve svých rukou. Má kamera je velice těžkopádně vyprávěná, hlavní hrdina je nesympatický trotl a mnoho scén zavání lacinou exhibicí bez hlubšího významu, nese každopádně zajímavou myšlenku, kterou pokud se někdo po zhlédnutí tohoto filmu rozhodne zpracovat jinak a lépe, můžeme existenci Mé kamery považovat za opodstatněnou. 55% (13.10.2007)

Film mě chytnul už od začátku, protože jsem nevěděl co od tohoto filmu očekávat. Velmi mě překvapilo jak byl zajímavý a originální námět zpracován a myslím že byl i podle mého gusta. I když spoustě lidem se to nelíbí že je to k uzoufání nudné, tak mají pravdu. V některých částech jsem se opravdu nudil. Ale jinak mě celkově tento film mile překvapil a jsem rád že jsem něco takového zvláštního mohl vidět.. (20.04.2007)